Čechův mlýn

1634 patrový
Areál barokního mlýn a s jádrem ze 17. - 18. století ležící u Berounky SV od obce.
Mlýn je situován v hluboko zaříznutém údolí Berounky pod Nezabudicemi, v úseku mezi vesnicemi Roztoky a Skryje, v jádrové oblasti ChKO Křivoklátsko. Areál je situován na levém břehu řeky, mezi řečištěm a silnicí z Roztok do Týřovic. Mlýn má nepravidelný areál, tvořený z více objektů. Některé z objektů jsou novodobě upravené nebo přestavěné a nejsou z tohoto důvodu předmětem návrhu na prohlášení za KP. Ústředním objektem areálu je vlastní mlýn (č.e. 105, p.č.st. 45/1), situovaný na břehu náhonu, vedeného od jezu. Západně a jihozápadně od mlýna jsou situovány hospodářské objekty – při vjezdu do dvora je stodola (p.č.st. 45/4), na ni kolmo navazuje vozová kolna (p.č.st. 45/3). Ke kolně je připojen objekt chlévů s obytným patrem (č.e. 104, p.č.st. 45/3), uzavírající areál od silnice (není předmětem návrhu). Ještě severněji stojí bývalé chlévy bez čp., jihovýchodní strana dvora je uzavřena novodobě upraveným výměnkem. Na příjezdové cestě od silnice je drobný kamenný mostek, další větší most překračuje odpadní kanál od mlýna na severním okraji areálu.
Nezabudický mlýn je památkově velmi hodnotným objektem – jedním z nejlépe dochovaných mlýnů nejen v povodí Berounky, ale v celém Středočeském kraji. Jádro stavby ze 17. – 18. století, s dochovanou dispozicí, velkou černou kuchyní a zbytky barokních trámových záklopových stropů by již samo o sobě ospravedlňovalo prohlášení objektu za kulturní památku. Hodnotu objektu však ještě zvyšuje naprosto intaktní, v úplnosti zachované technologické vybavení z přelomu 19. a 20. století. Unikátnost tohoto dochovaného technologického vybavení nespočívá jen v jednotlivých strojích, ale především ve vysokém stupni autenticity celku. Doprovodné objekty (stodola, kolna a dva mostky) tvoří nedílnou hospodářskou součást areálu, původní velké mlýnské usedlosti. Nezanedbatelná je i estetická hodnota mlýna a jeho poloha v nenarušeném krajinném rámci údolí Berounky.
Stavení je součástí samostatného poplužního dvora, kde se kromě mlýna dochovala ještě stodola, kolna a další tři objekty.
Vlastní stavení mlýna je dvoupatrová budova s polovalbovou střechou. Stavba má dva trakty, první trakt zahrnuje obytnou část a druhý prostor mlýnice. První trakt je rozdělen do tří místností podle typologického řešení lidových staveb se síní, světnicí a komorou. Ve druhém traktu se nachází prostor samotné mlýnice, který byl postupně zmenšován na úkor obytné části mlýna.
Podle písemných zdrojů byl mlýn postaven jako patrový a měl tři kola na spodní vodu. Mlýn byl dvoutraktové dispozice, jak je tomu i dnes. V přízemí v prvním traktu se nacházela síň s prostupem do mlýnice, kuchyně a kanceláře. V černé kuchyni s dymníkem a topeništěm se vařilo pro lidi pracující ve mlýně, či pro lidi, kteří čekali, až se jim semele obilí. Poslední místností byla moučnice s kanceláří a její prostor již od začátku zvětšovaly hluboké okenní niky. V jihovýchodní stěně se nacházelo barokní sdružené okno a na protilehlé straně jsou stopy po komínovém tělese sloužícím pro vytápění místnosti.
V prvním patře se nacházel příbytek mlynáře. Byl přístupný přes mlýnici, vstupovalo se do síně, kde ležela soukromá kuchyň mlynáře. V severní části se nacházela komora, která byla přitápěna dymníkem z černé kuchyně a v jižní části světnice.
Prostorové a provozní uspořádání mlýnice lze pouze analogicky odvozovat z obdobných objektů pro tuto vývojovou etapu mlýna. Změna technologie a umístění válcových stolic vyžadovaly razantní úpravy prostoru. Stopy po předchozí mlýnské hranici jsou sporadické a nedá se z nich usuzovat na konkrétní uspořádání.
Schodiště do patra vedlo přes mlýnici a bylo zalomené. Krov se z té doby nedochoval.
Dne 1. ledna 1771 prodal Egon kníže Fürstenberků mlýn Janu Jungmanovi a dobrý hospodář pak provedl rozsáhlé stavební úpravy. V rámci nich byl zhotoven nový krov s ležatou stolicí, vrcholovou a středovou vaznicí, dvěma pozednicemi a zavětrováním ondřejskými kříži. Datace krovu podle stavebně technických parametrů odpovídá poslední čtvrtině 18. století. Konstrukce nese ucelený soubor tesařských značek.
Stavební úpravy, které nastaly za těchto nových majitelů, neprobíhaly najednou, ale etapovitě v období po 1859 a po 1909. Nejdříve došlo na opravy příbytku mlynáře v prvním patře; byl vytvořen jeden nový pokoj vyčleněný z prostoru mlýnice. Tento pokoj byl přístupný a vytápění ze světnice. Po roce 1859 byl také zrušen dymník.
Nejradikálnější zásahy byly provedeny v roce 1909 v souvislosti se změnou technologie. Mlýnská kola nahradila Francisova turbína a mlýnské kameny nahradily válcové stolice. Došlo k zazdění průchodu mezi mlýnicí a kanceláří a proražení dveří (v místě okna) z mlýnice, aby bylo možné skládat mouku z mlýnice přímo na vůz. Dále došlo k vybudování nového komínu a posunutí kuchyně v rámci obytné dispozice.
Ve druhém patře byla v místnosti oddělené od mlýnice udělána další příčka. Brzy po roce 1909 byl zrušen komín v centru dispozice. Obytné pokoje byly (později?) vytápěné elektricky. V podkolí bylo proraženo okno – pravděpodobně zajišťovalo větrání suterénu, protože se uzavřela podlaha nad suterénem. Do mlýnice se mohlo vstupovat přímo do patra po nově vybudované pavlači, na jejímž konci se nacházel záchod.
Poslední významné změny nastaly po roce 1938. Proběhla generální oprava mlýna, během které byla vybetonována podlaha v podkolí včetně soklů pod transmisí (ty byly zřejmě zděné, tedy 30 let provozu mlýna je mohlo narušit). V této době došlo také k vybetonování zdejšího jezu.
Za první republiky nastaly již pouze menší změny. Byl vytvořen vstup do obytné kuchyně v patře a byla zrušena pavlač. Záchod byl zřízen v bývalém vstupu do mlýnice v patře. Z kuchyně byl otevřen nový vstup do mlýnice.
V roce 1959 došlo k ukončení provozu mlýna. Mlýn byl adaptovaný pro rekreační účely. Byla vybudována příčka v přízemí mlýnice, zrušen průchod v prvním patře do dvou pokojů v prostoru mlýnice a byl vytvořen průchod do těchto pokojů přímo z mlýnice. Byly zde druhotně použity starší dveře. Také byl vybudován nový komín v jižní části objektu – dnes již nefunkční. Současní majitelé si zrekonstruovali tři obytné místnosti v patře.