Švomův mlýn

Mlýn se nachází na pravém břehu řeky Oslavy v Radostíně nad Oslavou. Býval mlýnem panským , budova stála už kolem roku 1510. 

V roce 1695 je na mlýně uváděn mlynář Lukáš, platí o sv. Jiří 29 kr., za ponůcku 5 kr., na sv. Václava 30 kr., desátek 2 měřice pšenice, 2 měřice žita

povinni zde mlít Pavlov, Kněževes, Krásněves, Znětínek, a Starý Telečkov

1756-1764 (Tereziánský katastr): panský mlýn nepřetržiě obsazen

1775 Matěj Kaňa

Matyáš Pešek

u mlýna 36 měřic pole

V 18. století se vlastníkem stává mlynář Křehlík a po něm baron Syray. 

Vybavení mlýna bylo původně primitivní - 2 mlýnské kameny. 

1835 Václav Křehlík

Dalším majitelem mlýna byl Šembera a v r. 1876 Bernard Felix.

V roce 1885 mlýn koupil František Švoma z Budče, jehož rod se na mlýně drží až do dnešní doby. Postupně mlýn zdokonaloval. Ve mlýně byl vysévač, dvě stoupy pro tlučení lněného oleje. Později byl mlýn rozšířen z jednoho složení na dvě a následně na tři. K vodnímu kolu byla přidána další dvě kola na horní vodu. Na počátku 20. století byly kameny nahrazeny válcovými kovovými stolicemi. Pro šrotování obilí zde zůstalo jedno složení kamenů. K čištění obilí se používal třídící stroj tzv. trier a poté loupačka, která nahradila stoupu na loupání krup. 

1913 František Švoma

V roce 1919 byly zakoupeny 2 spirálové Francisovy turbíny o hltnosti 900 l/s pro plánovanou elektrifikaci obce, ale plán se nerealizoval.

V roce 1921 byla vodní kola určená pro pohon mlýna a pily nahrazena menší Francisovou turbínou o hltnosti 550 l/s s výkonem 15 HP. Turbína současně poháněla stroje ve mlýně a pilu a vyráběla elektřinu pro potřebu mlýna a části obce.  

Do roku 1926 byl mlýn poháněn třemi koly na horní vodu o spádu 3,1 metru. Jedno kolo bylo pro pohon pily. 

5. února 1929 vypukl  požár ve stodole a následně vše včetně technologie shořelo do základů, ušetřen zůstal jen chlév a kolny.  Příčina nebyla nikdy zjištěna. Areál byl zrekonstruován.

1930-1936 Marie Švomová

denní semelek 30-40 q

1935 sestra Františka Švomy, Milada Švomová (17 let) tragicky zemřela při řezání slámy

Válečná a poválečná léta přežil mlýn bez poškození.  

V roce 1948 byla přistavěna ještě jedna další stolice tuplovka o dvou párech válců, z nichž jeden byl hladký na mletí pšenice. Byla doplněna také další zařízení na výrobu pšeničných produktů.

V 50. letech se mlýn stal součástí Hospodářského družstva Velké Meziříčí a poté Středomoravských mlýnů Brno. Díky tomu se udržel až do roku 1957, kdy byl zastaven.

V roce 1968 byl mlýn Františku Švomovi vrácen  a půl roku na to jej přepsal na syna, také Františka Švomu. Ten opravil obytnou část, do které se s rodinou nastěhoval. Vedle staré nepoužitelné pily byla vybudována pila nová.

Po roce 1989 byl opětovně spuštěn i mlýn, ale po několika letech / v r. 2006/ majitelé zjistili, že je nedostatek zakázek a v současnosti je živí už jen pila. 

V roce 1998 převzal areál mlýna Miloslav Švoma.