Dolecký mlýn

Mlýn v Dolních Dolcích u Jaroměře, dřívější vsi, dnešní součásti města, patřil ke dvoru Dobřenských na Klouzkově. 

Soudí se, že vznikl již na přelomu 16. a 17. století, ale první dchovanou zmínku o jeho existenci máme až z roku 1605, kdy byl spolu s dílem rolí a 200 tolary ujat "v rozdílech po matce" Zikmundem Strakou z Nedabylic, ale uvedená smlouva byla dohodnuta již v roce 1602. Hned roku 1606 byl mnoha závadami postižený mlýn prodán Johaně Litické z Pašiněvsi (ta následně opatrovala Zikmundovu dceru Annu, jíž bylo na mlýně odkázáno 100 kop míšeňských), která si ho rovněž nenechala dlouho, protože ho roku 1620 vyměnila za poplužní dvůr ve Velké Bukovině, jenž náležel Evě Astové. Té však nemohl být v městských knihách proveden zápis, neboť šlo o poddanou osobu, a tak v roce 1622 prodala mlýn jaroměřské oobci za 900 kop míšeňských.

Ta jej roku 1620 vyměnila za dvůr poplužní ve Velké Bukovině s Evou Astovou. Když však Astová jako poddaná "nemohla zápisu v knihách městských dojíti", prodala roku 1622 mlýn obci za 900 kop míšeňských. 

Hned následující rok mlýn od obce koupila Magdalena Čachovská, čímž byl opět spojen s bývalým dvorem Dobřenských, a to až do roku 1699.

Pak František Andreides mlýn prodal samostatně Jakubu Ondřejovi za 600 zl.

Roku 1714 mlýn koupil Jan John. Pak mlýn držel Václav John, od něho 1772 mlýn koupil Jan Skála, jenž téhož roku přikoupil od Františka Payera rybník v Dolcích.

Roku 1774 patřil mlýn i s rybníkem Anně Kroupové a od roku 1788 jej vlastnil František Štifler.

Další zprávy o mlýně nemáme. /EN/

Hned roku 1606 byl mnoha závadami postižený mlýn prodán Johaně Litické z Pašiněvsi (ta následně opatrovala Zikmundovu dceru Annu, jíž bylo na mlýně odkázáno 100 kop míšeňských), která si ho rovněž nenechala dlouho, protože ho roku 1620 vyměnila za poplužní dvůr ve Velké Bukovině, jenž náležel Evě Astové. Té však nemohl být v městských knihách proveden zápis, neboť šlo o poddanou osobu, a tak v roce 1622 prodala mlýn jaroměřské oobci za 900 kop míšeňských.

Ale město Jaroměř si tento mlýn nemohlo podržet, protože by byl jinak zkonfiskován, a tak ho 16. února 1623 prodalo Magdaleně Čachovské, roz. Kapounové ze Svojkova (opět za 900 kop míšeňských), čímž byl opět spojen s dřívějším šosovním dvorem na Klouzkově. Ten uvedená šlechtička získala téhož roku od svého manžela Václava Čachovského ze Svémyslic, jenž ho koupil od bratří Straků z Nedabylic v roce 1620. Po smrti Magdaleny Čachovské převzala 27. dubna 1628 klouzkovský dvůr a dolecký mlýn její matka Adléta Kapounová ze Svojkova, roz. Vratislavka z Mitrovic. Ta ještě téhož dne uvedený majetek postoupila Dorotě Čachovské, roz. Bořanovské z Bytišky, a jejímu manželovi Václavu Čachovskému ze Svémyslic. Oba manželé však opustili kvůli své víře království České a zanechali zde malou dceru Magdalenu. Kvůli tomu převzala tento statek 8. května 1629 Hedvika Otmarová, roz. Čachovská ze Svémyslic. Ale ještě téhož roku se vrátila z exilu Dorota Čachovská ze Svémyslic, když přešla zpět do lůna římskokatolické církve. 7. července 1629 rozhodli nejvyšší zemští úředníci o tom, že jí bude statek navrácen. 21. srpna 1629 byla městským rychtářem a radními uvedena zpět do vlastnictví dvora i mlýna, jež v roce 1640 prodala Johanně Hubrykové, roz. Hamzovně Bořkovně ze Zábědovic za 2 800 kop míšeňských.

Roku 1652 koupila dolecký mlýn a klouzkovský dvůr Eleonora Marie Šenkysová, roz. z Náchoda a na hořejších Teplicích, jež byla nejprve provdána za Jana Petra Dobřenského z Dobřenic a na horních Teplicích a poté za rytíře Jana Jiřího Šenkyse z Šenkeys. Předchozí vlastník Jan Hubryk z Hennersdorfu a na Vestci za ně obržel 5 000 zlatých rýnských. V roce 1655 postoupil její syn Bohuchval Jaroslav Dobřenský z Dobřenic a na hořejších Teplicích klouzkovský dvůr i s mlýnem Janu Jiřímu Šenkysovi, který se posléze pustil do výstavby nového mlýna. Roku 1675 Jan Jiří Šenkys předal klouzkovský dvůr s rybníkem v Dolcích, "kde se mlýn zase staví", svému synovi Reynhartu Václavovi, který se v roce 1677 zbavil klouzkovského dvora za 3 800 zlatých rýnských a roku 1678 prodal již dostavěný nový dolecký mlýn za 1 200 zlatých. Oba objekty získal Václav Vilém Andreides (užívá se i česká podoba Ondřejův), hejtman chlumeckého panství, který 4. února 1695 odkázal ve své poslední vůli klouzkovský dvůr s rybníkem a mlýnem v Dolcích synům Františku Antonínovi, Hendrychu Františkovi a Václavu Michalovi, jež se později mezi sebou vypořádali. V té době měl mlýn v Dolcích 2 složení.

Mlýn byl součástí klouzkovského dvora až do roku 1699, kdy František Andreides prodal mlýn Jakubu Andreidovi (Ondřejovu) za 600 zlatých. Tím se mlýn opětovně odloučil od klouzkovského dvora. V roce 1714 koupil mlýn Jan John, jehož nahradil syn Václav John. Roku 1772 ho koupil po Václavu Johnovi Jan Skála, jenž v témže roce přikoupil k mlýnu od Františka Payera rybník v Dolcích, aby mohl ovlivňovat množství vody na mlýn a další věci s ním spojené, které bývaly dříve jádrem různých sporů. Roku 1774 koupila mlýn i s rybníkem Anna Kroupová a po ní byl od roku 1788 vlastníkem obou objektů František Štifler. Podle zprávy jaroměřského děkana pro vikariátní úřad z 21. prosince 1785 víme, že na mlýně v Dolcích tehdy žilo 6 lidí.

V roce 1810 zde mlynařil Franz Ritter († 14. srpna 1811), roku 1817 Franz Ritter ml., v roce 1823 Jan Chmelík a roku 1827 Vilém Sladomel. V roce 1840 náležel mlýn Janu Říhovi, což lze nalézt v indikační skice stabilního katastru z téhož roku.

Jan Říha je uveden jako zdejší mlynář ještě 1880, ale to se již jednalo o jeho syna. V roce 1892 byl majitelem mlýna Josef Hubka, který zemřel 29. října 1902 ve věku 68 let. Tehdy vedla Hubkova rodina spor o hranice svých pozemků, což dokládá zmínka "Plzeňských listů" ze 7. července 1902:

"Pro věc otcovu. Mezi mlynářem Hubkou a rodinou rolníka Noska vznikl spor o vlastnictví pozemku, hraničícího na rybník v Dolních Dolcích u Hradce Králové. Znalecká komise, prozkoumavši situaci, přiřkla soudně právo vlastnické mlynáři Hubkovi. To však popudilo dceru rolníka Noska do té míry, že nařkla celou soudní komisi, že jest uplacena. - I byla žalována pro urážku soudní komise a odsouzena do vězení na čtyry dny. Dívku rozsudek ten tak rozrušil, že požila kostíku a v několika hodinách skonala."

Roku 1907 byl dolecký mlýn i s pozemky zakoupen několika finančníky ke zřízení nové barevny a tiskárny bavlny, ale z realizace tohoto plánu nakonec sešlo a mlýn sloužil nadále svému účelu, i když za 1. světové války delší dobu nefungoval.

za 1. světové války delší dobu nefungoval.

V roce 1921 byla majitelkou mlýna vdova Růžena Berková, jež převzala mlynářskou živnost po svém zesnulém manželovi již před 1. světovou válkou, přičemž zdejším stárkem byl Václav Jaroš. Roku 1930 byl mlýn i s osadou elektrifikován a po smrti Růženy Berkové připadl její dceři Růženě a jejímu manželovi Františku Kvapilovi. S mletím se přestalo S nejspíše již za první republiky, neboť ve 30. letech 20. století o něm nenalezneme žádnou zmínku a není uveden ani v tehdejších adresářích pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství.

1930 Antonín Piorecký

1940 Antonín a Anna Pioreckých

Po 2. světové válce se dostal do majetku státu, resp. města. V té době začal postupně chátrat.

Teprve na přelomu let 1977 a 1978 si zde svépomocí jaroměřští rybáři upravili klubovnu, zrekonstruovanou koncem následujícího desetiletí i v dalších letech a tu zde nalezneme i dnes, když stále náleží jaroměřské místní organizaci Českého rybářského svazu, z. s.