Světecký mlýn; Heiligenmühle

Nejstarší zmínky o mlýnu lze nalézt v tachovských matrikách narozených, podle kterých byl v roce 1637 majitelem mlýna Andreas Meyer, po něm následoval Niklas Meyer. V roce 1641 koupil od Niklase Meyera mlýn s příslušenstvím majitel tachovského panství Jan Filip Husmann z Namedy a Riolsburgu za 800 zlatých. Jan Filip Husmann založil v roce 1644 nad mlýnem paulánský kláštěr a mlýn mu věnoval. Ve mlýně byli povinni mlít poddaní z nedaleké Svobodky.

V roce 1654 je na mlýně uváděn Matheus Rauch jako nájemce.

V roce 1658 dostal od kláštera mlýn do dědičného nájmu Johann Glasauer, tento rod zde pak hospodařil až do odsunu v roce 1945.

Tereziánský katastr zde v roce 1713 uvádí mlýn a pilu.

V roce 1838 zde byl uváděn Anton Glasaer.

Sčítání obyvatel z roku 1869 zde uvádí mlynáře Josefa Glasauera, narozeného v roce 1834, a manželkou Annou a třemi dětmi Franzem, Josefem a Emerichem. V roce 1880 hospodařil na mlýně Josefův syn Franz Glasauer, narozený v roce 1853, s manželkou Annou a prvorozenou dcerou Marií, na mlýně byli zaměstnáni další 4 lidé. V období 1880 a 1890 se manželův postupně narodili další děti, a to syn Franz a další 4 dcery. V té době je však na mlýně jako mlynář zapsán Wenzl Stadler, kterému Glasauerovi patrně mlýn pronajali. Mlynářskou chasu tvořilo další 6 osob. Dále byli na druhém bytě na mlýně zapsáni příslušníci rodiny Johanna Frötschla, kteří se starali o hospodářství se 2 koňmi, devíti kusy hovězího dobytka a devíti prasaty.

V roce 1882 bylo na mlýně instalováno nové vodní kolo.

V roce 1908 byla na náklady Franze Glasauera na místě starého katru postavena nová hrázděná budova pily, její zařízení bylo poháněno vodním kolem.

V roce 1921 byl majitelem stále Franz Glasauer, který je uveden jako mlynář a pilař, s manželkou Barbarou, synem Franzem a dcerami Terezií a Elsou. Na mlýně vypomáhalo dalších 6 osob.

V období 1920-1921 zde byla instalována Francisova turbína o výkonu 16 HP. V roce 1928 byla ve firmě Franz Glasauer Sägewerk und Mühle Heiligen bei Tachau instalována druhá turbína firmy Andrae a Fellgner z Hrádku nad Nisou o výkonu 19,4 HP. Pod objednávkou je podepsán Josef Glasauer.

V roce 1930 je tu uváděn Franz Glasauer mladší, narozený v roce 1883. Objekt je evidován jako mlýn, pila a šindelka. Podnik, který vyráběl také dřevěné hračky a soustružené zboží, vedla od roku 1926 společně s Franzem Glasauerem Helena Komarek, pravděpodobně jeho sestra.

V roce 1933 se Franz Glasauer rozhodl, že nechá mlýn přestavěn a vybaví ho novým uměleckým složením. Nechal vypracovat plán, dle kterého měl mlýn mít 5 pracovních podlaží, zařízení měla dodat firma Josefa Prokopa synové z Pardubic. Tento záměr však nebyl realizován.

Posledním majitelem mlýna a pily byl Josef Glasauer. Mlynářskou živnost zde provozoval do roku 1945, kdy byl mlýn zabaven. Josef Glosauer odsunut a zemřel v roce 1948 v Německu. Jeho syn Franz Josef Glasauer, narozený v roce 1930, odešel do USA, kde v roce 2002 zemřel.

Prvním národním správcem v roce 1945 zde byl Jan Bílý. Podnik se tehdy skládal z polního hospodářství, mlýna, pily a dílny na výrobu dřevěného zboží, především knoflíků a hraček.

V roce 1946 vyměnil Jana Bílého mlynář a pilař Josef Dvořák.

V roce 1948 byla část podniku s pilou a soustruženou převedena  na podnik České pily n.p. Praha, odhad ceny  zařízení byl 256 861 Kč, který hned po převzetí pilu zastavil a zařízení rozprodal.

Přibližně ve stejné době se mlýna vzdal také Josef Dvořák, mlýn přešel na hospodářské družstvo v Tachově. Josef Dvořák pak převzal povoznictví a hostinec v Tachově. Mlýn byl ještě nějaký čas v provozu, není přesně známo, kdy byl zastaven a zbořen.

Na leteckém mapování z 50. let budovy mlýna i pily dosud stojí. Dle pamětníků byl Glasauerův podnik zbořen v 60. letech 20. století.

V roce 2013 koupil místo zaniklého mlýna se zbytky náhonu Hubert Mazánek, v letech 2014-2015 obnovil přívod vody a na místě původní turbíny vystavěl malou vodní elektrárnu. MVE má 2 Francisovy turbíny o celkovém výkonu 33 kW.