Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn je poprvé zmiňován k roku 1642 jako Stoffel Mühl. Tachovské matriky uvádějí mlýn k roku 1766, kdy byl v majetku Mathese Wetingera. V roce 1785 zde dle josefského katastru hospodařil Johann Rauch, příslušník známé mlynářské rodiny v tomto regionu.
V roce 1838 zde stále hospodařil rok Rauchů, v tomto roce je ve stabilní katastru uváděn Johann Rauch.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V 19. století přechází mlýn do vlastnictví Nahrhaftů, další známé mlynářské rodiny. V roce 1880 zde mlynařil Karl Nahrhaft (zdroje u něj uvádějí 2 data narození, a to roky 1812 a 1814), který je na mlýně uváděn od roku 1871. V 70. letech 19. století provedl rekonstrukci stavidla, mlýn měl tehdy 3 vodní kola. Karl Nahrhaft byl synem Johanna Nahrhafta, mlynářského mistra na Panském mlýně v Plané. V roce 1841 se oženil v Tachově s Annou Josefou Dollhopfovou (narozena roku 1822), dcerou kožešníka Andrease Dollhopfa. V roce 1880 jsou s nimi na mlýně zapsáni jejich synové Franz, Friedrich, Anton a Georg. Ke mlýnu patřilo i rozsáhlé hospodářství se 2 koňmi, 14 kusy hovězího dobytka, 1 kozou a 4 prasaty. To byl možná důvod, proč se nejstarší syn vyučil řezníkem. Dle sčítání obyvatel v roce 1890 převzal mlýn po otci syn Anton (narozen roku 1857), který zde hospodařil se ženou Margarethou a výminkářem Karlem Nahrhaftem. Manželé měli 2 dcery Marii a Annu. Na mlýně pracovalo dalších 8 osob. Z živého inventáře jsou uvedeni 3 koně, 10 krav, 6 volů a 9 prasat.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
Od roku 1914 vodní knihy jako majitele mlýna Josefa a Margarethu Träger.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
Soupis vodních děl z roku 1930 zde uvádí pouze Margarethu Trägerovou.
V roce 1935 požádal Josef Träger o povolení ke zřízení nového vodního kola. Projekt vypracoval Alfréd Lenz z Mariánských Lázní, kolo mělo průměr 5 m a šířku 115 cm.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
V roce 1942 žádali Trägerovi o výměnu vodního kola za turbínu o výkonu 20-44 HP, to jim nebylo povoleno, tak zůstalo při původním vybavení mlýna. Josef Träger zde mlel do roku 1945, kdy musel mlýn opustit.
3.7.1945 získal mlýn jako národní správní mlynář Rudolf Flekal z Plzně. K mlýnu dostal 8 ha pozemku a dobytek, ten ale hned v roce 1946 odprodal. Po německém mlynáři Trägerovi zbylo ve mlýně 11 035 kg žita, 1 280 kg pšeničné mouky, 1 320 kg žitné mouky a 1170 kg žitných otrub. Přímo v mlýnském zařízení zůstal zámel žita o hmotnosti 3 500 kg, který odcházející mlynář nestihl semlít.
Po komunistickém převratu byl Flekalovi mlýn zastaven.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
Mlynář Rudolf Flekal zůstal na mlýně až do roku 1963, kdy ho prodal Josefu Janovcovi z Olbřichova. Noví majitelé sice začali s opravou, ale tak, že celou mlýnici „vykuchali“, takže bylo ze suterénu vidět až ke stropu. Náhon i lednice byly zasypány, ze zařízení se nedochovalo nic.
V roce 2010 koupili mlýn noví majitelé, kteří se snaží postupně ho vrátit do původní podoby. Budovy je využívána k bydlení.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Wetinger
- Rauch
- Nahrhaft
- Träger
- Flekal
Historie mlýna také obsahuje:
1766 Mathes Retinger
1785 Johann Rauch
1838 Johann Rauch
1880 Karl Nahrhaft
1890 Anton Nahrhaft
1914 - 1945 Josef a Margarethe Träger
1945 - 1963 Rudolf Flekal
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: