Černý mlýn; Schwarzmühle

Nejstarší zmínka o mlýnu je v urbáři panství Kočov z roku 1649.

Na mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 mlýn chybí, patrně byl v té době pustý.

V roce 1838 stojí u mlýna další budova, která pravděpodobně sloužila jako hamr. Nad vodním provozem byla založena víska s názvem mlýna Schwarzmühle, která se skládala z 6 zděných domků. Mlýn a hamr měly oddělená čísla popisná, oba objekty měly oddělené provozy s vlastními vodními právy, mlýnu náležela pravá strana náhonu, hamru levá.

V roce 1869 hospodařil na mlýně mlynář Mathias Herzig, který nebyl původem z mlynářského rodu, narodil se v roce 1837 rodině ševce v Dobřanech. Jeho žena Anna pocházela rovněž z Dobřan. S nimi na mlýně žily jejich děti Josef, Wilhelm a Anna. Na výminku zde bydlel mlynářův tchán Wenzl (příjemní není uvedeno) s manželkou Katharinou. Dále byli ve mlýně tovaryš, děvečka a čeledín. Hospodářství mlýna zahrnovalo 5 kusů hovězího dobytka a 5 prasat.

V roce 1880 bylo složení mlynářské rodiny na mlýně stejné. Na mlýně byli chováni 3 koně, 4 kusy hovězího dobytka a 3 prasata.

V roce 1912 mlynář Wenzl Herzig koupil od hamerníka Friedricha Schmidta vedlejší hamr. S budovou hamru získal i jeho vodní právo na levou stranu náhonu.

Hamr spojený s mlýnem do jednoho provozu v roce 1912 byl zbořen v roce 1924.

V roce 1928 se mlynář Wenzl Herzig rozhodl mlýn zmodernizovat a nahradit dosavadní 2 kola na spodní vodu Francisovou šachtovou turbínou. Projekt i turbína byly objednány u firmy Andrae a Fellgner z Hrádku nad Nisou. 14. listopadu 1928 proběhla kolaudace nové turbíny.

Po válce byla rodina mlynáře Herziga odsunuta a mlýn získal národní správce, mlynář Jan Káral. Avšak již v roce 1946 byl mlýn rozhodnutím státních úřadu uzavřen a Káral zde směl hospodařit jen jako zemědělec nebo přejit na jiný podnik. V roce 1947 ho MNV v Kočově navrhl jako náhradu za kočovského mlynáře Jaroslava Gušlbauera na mlýn v Kočově, který neměl kladný vztah ke komunistické straně na rozdíl od Kárala, který to alespoň tvrdil, možná v zájmu o získání Kočovského mlýna. Z výměny ale nakonec sešlo.

V roce 1949 přišla velká povodeň, mlýn byl zatopen, poškozeno bylo i jeho zařízení.

Kolem roku 1956 získala budova mlýna nové čp. 135. Po mlynáři Káralovi zde žila rodina Bůžků, od kterých mlýn koupil v roce 1961 Karel Soukup za 5 000 Kčs. Budovu pak zdědili jeho dva synové.

V 70. letech 20. století byla zprovozněna turbína, byla však po nějaké době vyřazena z provozu protrženým jezem.

V roce 1992 majitelé mlýna jez opravili a pokoušeli se o opravu staré turbíny. Zpočátku prováděly opravu profesionální firmy, ale byly drahé a práce nebyla odváděna kvalitní. Nakonec Soukupovi opravili turbínu svépomocí. Od roku 1994 je historická Francisova turbína od firmy Andrae a Fellgner opět v provozu. Část vyrobené elektrické energie spotřebují, zbytek je prodáván do sítě.