Hamerský mlýn

Oba vodní provozy, hamr i mlýn, se objevují až v 19. století,  nejprve byl do map ve 30. letech 19. století zanesen hamr, o něco později byl na originální mapě stabilního katastru vedle hamru zakreslen mlýn. Na mlýně i na vedlejším hamru hospodařila rodina Altnöderů.

Na mapách III. vojenského mapování jsou obě vodní díla zakreslena pod souhrnným názvem Waffenhammer.

Dle sčítání v roce 1921 byli v obou objektech stále příslušníci rodu Altnöderů. Na hamru to byl Wenzl Altnöder, který se tu narodil v roce 1868, s ženou Marií a synem Franzem. Na vedlejším mlýně žila vdova Theresia Altnöderová narozená v roce 1878 v Holyni. Jako živnost měla zapsáno mlynářství.

V roce 1928 si majitelé hamru a mlýna nechali u stříbrské firmy Hacker a Bayer vypracovat projekt na rekonstrukci společného náhonu. Lednice u obou provozů dosahovaly délky kolem 6 m, oba provozy byly poháněny vodními koly o průměru asi 5 m, kolo hamru bylo oproti mlýnskému robustnější.

Dle soupisu vodních děl z roku 1930 byl v tomto roce na hamru stále Václav Altnöder, který v roce 1931 předal provoz synu Franzovi. Držitelem vedlejšího mlýna byl Karel Kreft, u mlýna byla i malá vodní elektrárna.

Posledními majiteli hamru byli v roce 1945 Franz a Marie Altnöderovi, posledními německými majiteli mlýna byli Josef a Theresia Rubick. Po válce byly obě německé rodiny odsunuty. Zatím o hamru se v roce 1945 materiály Národního fondu vůbec nezmiňují, mlýn se stal předmětem likvidačního řízení. Od roku 1946 byl držitelem usedlosti osídlenec Jan Novák se ženou Ludmilou, kteří sem přišli z Mýta u Rokycan a provozovali zde zemědělské hospodářství, mlýn byl pouze jeho podružnou součástí. Jan Novák přislíbil, že zařízení mlýna ohlídá, ale o jeho odkoupení neprojevil zájem. Dle soupisu pořízeného v roce 1948 byla odhadní cena zařízení 2 651 korun.

V roce 1948 byl mlýn úředně zlikvidován. Dřevěné části vybavení byly prodány jako palivové dřevo, litinové a kovové byly odvezeny do sběrných surovin. Obytná budova mlýna byla v dobrém stavu, špatná však byla stodola. U vedlejšího hamru to bylo obráceně, stodola byla dobrá, obytný objekt byl zchátralý.

V roce 1950 byl Jan Novák přinucen vstoupit do JZD Jezerce. JZD sice sklidilo obilí z Novákových polí, ale neponechalo mu žádné zásoby. Novákovi také nebyla zaplacena práce, kterou pro JZD vykonal. Novákovi proto odtud odešli do Řebří a zaslali stížnost kanceláři prezidenta republiky. V roce 1951 zaplatili za konečné vyúčtování usedlosti a jejího inventáře 88 420 korun a mohli z mlýna a hamru definitivně odejít. Po nich přišla na mlýn rodina Obrhelových, která zde žije dodnes.

Budova mlýna se dochovala, je opravená a je v majetku rodiny Obrhelových. Za mlýnem při řece se dochovaly zbytky zasypané lednice a na pozemku mlecí kámen. Asi 30 m od budovy bývalého mlýna jsou zarostlé zříceniny budovy hamru a dalších hospodářských budov.