Šturanský mlýn; Storanzenmühle

Nejstarší zmínka ke mlýnu je v tereziánském katastru z roku 1713.

V roce 1838 je jako Storanzen Müller uváděn Johann Glosaer, narozený roku 1810, který sem přišel ze Svojšína. Za manželku měl Antonii Hanikovou, dceru Mathiase Haniky, revírníka z Preitensteinu u Nečtin. Měli 3 dcery a 4 syny.

V roce 1873 byl u mlýna zasazen vodní cejch. Cejch byl vytvořen z borového kmene, do kterého byla zaražena kovová spona s letopočtem 1873 a s písmeny I. G. – Iohann Glosaer. Kl s cejchem byl po celé výšce obezděn kameny. Mlýn měl tehdy 3 mlýnská složení a pilu, pohon na 4 vodní kola na spodní vodu.

Dle sčítání z roku 1921 hospodařil na mlýně Johann Spirk (22.6.1862-28.8.1939), který dem přišel ze sousedního Německého mlýna. Za manželku měl Magdalenu z Okrouhlého Hradiště. Měli dcery Annu a Marii, a syna Johanna (narozen roku 1904), který se vyučil mlynářskému řemeslu.

Soupis vodních děl z roku 1930 uvádí na mlýně s elektrárnou stále Johanna Spirka.

Mlynář Johann Spirk st. zemřel v srpnu 1939. Posledním majitelem mlýna na konci 2. světové války byl Johann Spirk, syn předchozího mlynáře. Za manželku měl Theresii, rozenou Böhmovou. Během války mlýn většinou nefungoval. Byl poháněn jedním vodní kolem, patřilo k němu 9 ha zemědělské půdy.

Po konci války nebyl na zabavený mlýn usazen národní správce ani nový osídlenec, ačkoliv byl o mlýn zájem, protože byl poměrně moderně vybaven. Jeho majitelem se v roce 1946 staly Státní lesy ve Stříbře. Údaje měly ze mlýna vytvořit hájovnu, tato skutečnost však nebyla potvrzena.

Na leteckém snímku z roku 1949 mlýn ještě stojí, zanikl po tomto datu.

Ze mlýna se dochovala spodní část zdiva, na které je posazena rekreační chata E27. Sousední rekreační objekt E 17 stojí na zbytcích hospodářské budovy mlýna.