Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Mlýn se poprvé objevil až na mapě 3. vojenského mapování z let 1877-1880. Dle zápisu ve vodní knize zde před ní byla v letech 1830-1831 zřízena pila. K ní byl na základě svolení k.k. okresního úřadu v Plané z roku 1867 přistavěn mlýn o jedno složení. Dle protokolu ze 4. května 1876 byl majitelem mlýna Dornmühle čp. 111 na parcele č. 3276 Andreas Schaffer. Jednalo se o budovu postavenou z kamene a opatřenou dvěma vodními koly. Mlynář zde tehdy patrně docházel pouze pracovat, ale nebydlel zde. O obydlenou budovu byl mlýn rozšířen teprve později.
Dle sčítání z roku 1900 zde hospodařil Martin Schaffer (narozen 1868) s manželkou Margarethou, rozenou Fehrovou. V hospodářství obsahovalo 1 koně, 3 kusy hovězího dobytka, 4 prasata a 40 kusů drůbeže. Dle sčítání z roku 1910 se majitelé nezměnili. Společně s nimi zde žilo 7 dětí: Berta, Rosa, Johann, Elisabeth, Emil, Anna a Paolina. Nejmladší Paolina se později provdala na sousední Broumovský mlýn. S mlynářem zde dále žila jeho matka Anna a bratr Anton s manželkou Margarethou, který se živil polním hospodařením.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 je zde stále uváděn Martin Schaffer, zemřel v roce 1937. Mlýn byl evidován pod adresou Sv. Kříž 111.
V roce 1937 mlýn po zásahu blesku vyhořel. Nový mlynář, Emil Schaffer, syn Martina Schaffera, požádal ještě toho roku o přestavbu vyhořelého mlýna a o zřízení turbíny, která měla nahradit obě stará vodní kola. Dle dokumentace se jednalo o Francisovu turbínu s horizontální hřídelí od firmy Josefa Prokopa synové Pardubice. Zařízení mlýna bylo zničeno ohněm a mělo být nahrazeno novým vybavení a mělo být přidáno elektrické dynamo. Žádost byla kladně vyřízena, Schafferovi obdrželi povolení 11. února 1938 s tím, že přestavbu mlýna uskuteční do konce roku 1938. Přestavbu mlýna sice utlumila 2 světová válka, ale už v průběhu roku 1938 se ve mlýně mlelo. Mlynář nechal novou budovu neomítnutou a neobílenou, aby tak zůstal ukryt před bombardováním spojenců.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
V roce 1940 se zde manželům narodil syn Erwin. Po válce Schafferovi o mlýn přišli, byl zabaven a v roce 1946 byl na mlýn dosazen národní správce Josef Jonáš, který zařízení mlýna doplnil o vybavení dovezené z vedlejšího Broumovského mlýna. Ve skutečnosti držel Josef Jonáš s manželkou Marií pouze obytnou a zemědělskou část mlýna, nikoli mlýn, který využíval. Jonášovi investovali do nedokončeného mlýna značné finance. U mlýna zřídili transformátor v hodnotě 73 142 korun (nové měny) a vodovod s pumpou. Za příděl mlýna zaplatili 21 960 korun (nové měny).
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
V roce 1957 Jonášovi ze zdravotních důvodů mlýn opustili a předali jeho pozemky, 8 ha půdy, Státnímu statku Planá.
V roce 1967 se do mlýna nastěhoval Milan Blumajer s rodinou. Blumajerovi veškeré zařízení mlýna demontovali a odvezli do šrotu, nebo zničili, v mlýnici zůstali holé prostory, které byly z malé části upraveny k obývání. Zbořena byla budova výminku.
Blumajerovi na mlýně bydleli až do roku 2005. V roce 2016 koupil mlýn od dědice Blumajerových Vítězslava Maňáka nový majitel Jan Skočík a začal zpustlý mlýn opravovat za účelem umístit zde expozici historických motocyklů. S novým majitelem navázal kontakt syn posledního německého mlynáře Erwin Schaffer, když projížděl kolem a všiml si stavebního ruchu na mlýně. Poskytl novému majiteli informace o mlýnu a několik dobových fotografií.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1876 Andreas Schaffer
1900 – 1937 Martin Schaffer
1937 – 1945 Emil Schaffer
1946 – 1957 Josef Jonáš – národní správce
1967 – 2016 Blumajerovi
2016 Jan Skočík
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: