Schartlův, Lazurový mlýn; Schartelmühle, Hanika Mühle

Dle zápisu v tereziánském katastru zde mlýn stál již v roce 1713, Kdy měl 2 vodní kola.

V listopadu 1692 prodala vrchnost mlýn Johannu Röllevi, ten držel mlýn do roku 1739, kdy žádal vrchnost o úpravu zařízení mlýna. Na starém plánu z roku 1739 jsou zakresleny dvouúrovňové vantroky se 4 vodními koly. Po něm následoval jeho syn Andreas Röll dle kupního listu datovaného 17. října 1739. Mlýn tehdy koupil od otce za 650 zlatých.

Adreas Röll prodal mlýn pilaři Georgu Adamu Weberu, dle kupní smlouvy se prodej uskutečnil dne 21. dubna 1752. Mlýn byl v té době zadlužený.

Na konci 18. století byl mlýn v držení mlynáře Josefa Heinla. Měl 2 syny, Josefa a Karla, v mlynářském řemesle po něm pokračoval Karel, který se oženil s Katharinou Martinovou, dcerou mlynáře Martina z Röllmühle u Kynžvartu. S ní měl syna Michaela a dcery Sabinu a Annu. Druhou manželkou Karla Heinla byla Elisabetha Böhmová ze Schmelzthalu, s ní měl syny Karla a a Juliana.

Před rokem 1855 se Karlova dcera z prvního manželství Anna vdala za mlynáře Wenzla Grunda z Březové čp. 26 (Pirkenhammer), tím na mlýn přišel rod Grundů. Z jejich dětí pokračoval v mlynářském řemesle syn Josef Grund, narozený roku 1860.

V roce 1864 mlýn vyhořel, na spáleništi dal Wenzl Grund postavit mlýn nový.

Dalším v pořadí byl Josef Grund. Po něm následoval Josef Ferdinand Grund, narozený v roce 1890. V roce 1918 se oženil s Amálií Zeschikovou z Boněnova.

V roce 1920 požádal mlynář o úpravu vodního náhonu mezi jeho a Tabákovým mlýnem a roku 1922 podal žádost, aby mohl instalovat Haagovu turbínu, kterou dodala firma Josefa Prokopa synové z Pardubic. Kvůli připomínkám mlynáře z Tabákového mlýna proběhla kolaudace náhonu i turbíny až v roce 1927.

V roce 1929 koupil od mlynáře Grunda mlýn Franz Hanika ze mlýna v Dolním Kramolíně (narozen roku 1868), který ho přebudoval na elektrárnu. Hned v roce 1929 požádal Hanika o povolení nahradit nerentabilní Haagovu turbínu novou Kaplanovou turbínou systému Storek-Klapka dimenzovanou na maximální množství vody 1,75 m3/s a o efektivním výkonu 62 HP. Kolaudace turbíny se uskutečnila v roce 1933. V roce 1930 je Hanikův podnik evidován jako mlýn a elektrárna s jednou Francisovou turbínou. Hanika nechal u budovy mlýna postavit vysoký transformátor.

Po válce byli Hanikové odsunuti do Německa a elektrárna zabavena.

Na leteckém snímku z roku 1957 budova mlýna-elektrárny ještě stojí, později byla zbořena, dochovaly se pouze nepatrné zbytky.