Karlův, Dolní mlýn; Karls, Untere Mühle

Mlýn existoval nejpozději od začátku 18. století. Tereziánský katastr z roku 1713 ho uvádí pod názvem Kaldtmühle, tehdy měl 1 složení.

V roce 1798 je pro mlýn zmiňován název Untere Schladamühle nebo Kusenmühle. V roce 1838 se označení změnilo na Unteremühl. V tomto roce zde byl mlynář Josef Pfrogner.

Od roku 1875 se ustálil název Karlsmühle, uváděné již na II. vojenském mapování.

V roce 1867 koupil mlýn od svého otčíma další z rodu Pfrognerů Josef Pfrogner. Ten dal v roce 1870 vypracovat plány na rozšíření mlýnského zařízení. Do lednice nechal vložit druhé vodní kolo a přidal jedno mlýnské složení, takže mlýn měl nyní 2. V tomto roce byl rovněž zasazen vodní cejch.

Dle sčítání obyvatel z roku 1910 zde hospodařil Johann Pfrogner (narozen roku 1863 na mlýně) s manželkou Theresií původem ze Svobodky. Vedle mlýna provozovali také zemědělství, které byl v té době hlavním zaměstnáním. Manželé měli 7 dětí  - Annu, Josefa, Margarethu, Adama, Rosu, Mathyldu a Adelheid. V hospodářství bylo 5 kusů hovězího dobytka, 4 prasat a 41 kusů drůbeže.

Od roku 1927 vedl hospodářství mlýna Johannův syn Josef Pfrogner. Avšak spolumajiteli byli stále i jeho rodiče, kteří v roce 1927 požádali o povolení k rekonstrukci mlýnského zařízení. Plán vypracoval strojírenský podnik Holzhausen u. Comp. Kleinaugezd (Malý Újezd u Teplic). Na místě původních dvou vodních kol bylo osazeno pouze jedno kolo na vrchní vodu o průměru 4 m, s vnější šíří lopatek 90 cm. Do mlýnice nainstalována mlecí stolice s ocelovými válci 500 x 300 mm, 2 klasická česká složení s kameny, loupačka, cylindr, výtahy a další pomocné stroje. Mlýnice byla zvýšena o 2 pracovní podlaží. V roce 1929 byl opraven jez.

V roce 1930 je v seznamu vodních děl jako majitel stále uváděn Josef Pfrogner.

V roce 1935 zažaloval Josef Pfrogner obec Neblažov za to, že na Slatinném potoce vybudovala rybník, který měl sloužit jako požární nádrž, čímž podstatně ubylo vody v potoce.

V roce 1945 museli Pfrognerovi v důsledku odsunu německého obyvatelstva ze mlýna odejít. V srpnu 1945 byl vypracován podrobný soupis živého i mrtvého inventáře mlýna. Ve stájích byli 2 voli, 3 dojnice, 1 tele, ze sklizně 1945 bylo zabaveno 9 fůr žita, 3 fůry pšenice, 5 fůr ovsa, 10 fůr sena. Bylo sepsáno zařízení mlýna.

Mlýn v roce 1945 dosídlili manželé Josef a Pavla Kuželovi se 4 dětmi, přišli sem z Varvažova. Celková výše úhrady za mlýn, pozemky a veškerý inventář tehdy činila 51 800 korun. Josef Kužel byl vyučený mlynář a uvedl mlýn do provozu. Krátce po komunistickém převratu byl mlýn uzavřen.

V srpnu 1954 požádal Josef Kužel, aby byl mlýna zproštěn. Chtěl odejít do nedalekého Brodského mlýna, kde chtěl pracovat jako zaměstnanec národního podniku Západočeské mlýny. Jeho žádosti bylo vyhověno. Od Kuželových koupili mlýn manželé Andrej a Marie Bučanovi z nedalekého Karlína u Plané. Zůstali zde pouze do roku 1956, kdy požádali o hospodářskou usedlost čp. 30 v Nahém Újezdci a přestěhovali se tam. Mlýn zůstal opuštěný, na leteckém snímku z roku 1958 vypadají budovy ještě zachovale, koncem 50. let byly rozebírány na stavební materiál.