Wolfgangova brusírna; Wolfgangsmühle

Provoz je jako Wolfgangschleife zobrazen na II. vojenském mapování – Františkovo ( 1836-1852 ). Původně se jednalo o brusírnu skla. Wolfgangschleife byl nazývaný podle zakladatele Wolfganga Zieglera, který je jako majitel uváděn již v roce 1819 a znovu roku 1839. Za Zieglera zde pracovalo až 27 dělníků. Na mapě z roku 1838 je zděná budova šlejfu doplněna další dřevěnou budovou. Náhon, který vedl z Pivoňky lučnatým údolím, byl nazýván Mühlbach. Jeho koryto zaniklo již dávno při regulaci luk.

Jediné dochované sčítání obyvatel z roku 1921 uvádí jako majitele objektu podnikatele Östreichera z Nemanic ( Wassersuppen ) a podnik je využíván jako brusírna skla.  V roce 1927 byla nevyužitá brusírna přestavěna na mlýn. Již v roce 1930 ale Seznam vodních děl republiky Československé uvádí  tento provoz jako leštírnu a brusírnu skla, mlýn zde tedy pracoval pouze po krátké období. Seznam vodních děl republiky Československé  1930 - Pivoňka – Šidboř 50 – Sklárny, akc. spol. Holýšov – leštění a broušení skla – 1 turbina Francis – 0,406-3,75,-15,2

Na leteckých snímcích z let 1947 a 1949 ještě stojí.

Na leteckém snímku z roku 1959 ještě obě budovy stojí . Stejně tak je zakreslen v mapě evidence nemovitostí z let 1960 – 1990. Ještě v 70.letech 20.století stávala patrová budova, krytá děravou střechou o rozměrech cca.30 x 10 m.

Dnes jsou v místě poměrně výrazné zbytky obvodových zdí, místy do výšky cca. 2 metrů. Uvnitř zbořeniny je částečně zachována kruhová betonová turbínová kašna. Pozorný návštěvník určí za budovou i část zarostlého náhonu lemovaného stromořadím.