Mlýn Štampach ( obec Střemy ).
Areál se nachází na samotě severně od obce Střemy, v údolí mezi cestou na Kokořínský Důl a potokem Pšovka.
První zmínky jsou z roku 1248, kdy sloužilo stavení jako lovecký hrádek. Za Karla IV. byla budova přestavěna na hamr ( pila poháněná vodním kolem ).
Jako spoustu jiných území tak i Štampach byl zabaven po Bílé Hoře po roce 1620 a také často měnil majitele ( spolu s obcí Střemy, k níž patřil ), přičemž většina majitelů byla německé národnosti. Jan Štampach ze Štampachu koupil obec Střemy před rokem 1551. Vlastnil je do roku 1573, kdy ves získali Belvicové z Nostic.
Další informace o mlýně pochází až z roku 1713, kdy jej vlastnil Pavel Fiala.
Současný mlýn měl předchůdce ve skalním mlýnu středověkého původu. Pozůstatky skalního mlýna se dochovaly na východní straně údolí. Do přitesané stěny pískovcového ostrohu jsou vysekané dvě vzájemně propojené místnosti s pozůstatky topeniště. Vlastní mlýnice byla přistavěna ke skalní stěně.
V roce 1756 byl postaven nový zděný mlýn pod opačným koncem hráze rybníka, byl v majetku Lobkowiczů. Z pozdně barokního období se dochovala patrová zděná budova s mansardovou střechou, datovaná ve štítu do roku 1756. Na východní straně je objekt lednice, vyzděné z pískovcových kvádrů. Budova mlýna má dvoudílnou dispozici s dlouhou síní, jejíž zadní podélná část sloužila zároveň jako mlýnice. Z technologického zařízení se dochovala dubová hranice s barokně profilovanými sloupy a hlavicemi a palečné kolo. Severovýchodní štítové průčelí má přízemí zapuštěné ve hmotě hráze. Nad úroveň terénu vystupuje první patro průčelí, ve kterém se nachází vstup na zanášku
Z architektonického hlediska jsou zajímavé také hospodářské stavby, postavené v letech 1910 -1913 podle návrhu prof. Josefa Velfíka ( 1868 – 1943 ) v osobitém stylu, spojujícím secesi s romantizujícími neobarokními a rustikálními prvky.
V roce 1748 byl mlýn vybaven jedním vodním kolem a jednou stoupou na výrobu krup.
V 18. a 19. století mlýn několikrát změnil majitele a nájemce. V roce 1859 jej koupil Josef Kučera od Josefa Blechy. V roce 1896 zde hospodařila Anna Kučerová. V té době měl mlýn již dvě mlýnská kola a dvě mlýnská zařízení, která pracovala současně nebo střídavě, podle potřeby. Dle záznamu z roku 1939 bylo mlýnské zařízení většinou z továrny Prokop Pardubice a holendr na výrobu krup od neznámého výrobce. V témže roce bylo ve mlýně 1 kolo na vrchní vodu, průtok 0,08 m3/s, spád 4,29 m, výkon 3,51 HP.
Mlynář Josef Kučera měl tři syny, kteří dělali čest tomuto rodu. Prof. MUDr. Ludvík Pavel Kučera ( 1872 – 1928 ) pracoval jako ředitel státního zdravotního ústavu a patřil k tehdejší lékařské elitě. Karel Kučera ( narozen 1874 ) zastával funkci ředitele Národní banky v období první republiky. Jako pokračovatel tradice mlynářství a komunální politik se uplatnil nejmladší syn František Kučera ( 1876 – 1921 ). Začátkem 20. století byl přítelem tehdy ještě profesora T.G. Masaryka. V době 1. světové války, když byl profesor v emigraci, podporoval finančně i hmotně jeho rodinu. 25. března roku 1920, kdy už byl prezidentem Československé republiky navštívil na Mělníku – Blatech svého dalšího přítele Václava Petrželku, potom navštívil vyhlídku u kostelíka sv. Jana Nepomuckého na Chloumku a po obědě odjel s doprovodem automobilem do Kokořínského údolí a do mlýna Štampach, aby se setkal s rodinou mlynáře Františka Kučery a osobně mu poděkoval za jeho pomoc.
Pavel a František Kučerovi mají na dvorním průčelí zavěšené pamětní desky za své zásluhy.
Mlýn byl v provozu do roku 1952, pak byla jeho činnost ukončena.
Mlýn roku 1992 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR za nemovitou kulturní památku.
V současné době bývalý mlýn i hospodářské budovy procházejí důkladnou rekonstrukcí. Původní střešní krytina z pálených tašek byla vyměněna za krytinu z dřevěných šindelů.
Text: Karel Lojka
Třetí mlýn na Pšovce, který je dnes tradičně označen jako „skalní“, nese jméno Štampach. Leží na katastru obce Střemy, odkud strží sestupuje přístupová komunikace. V druhé polovině 16. století patřila obec do majetku rodu Štampachů ze Štampachu.
Zděný mlýn leží pod obnoveným rybníkem, jehož výpust má strouhu vysekanou ve skále. Na jejím dně je prosekané obdobné požírací koryto jako na Tuboži. Nad strouhou je vstup do dvou prostor, vysekaných v pískovcovém masivu. První je ve výškové úrovni vstupu, do druhé se sestupuje z první po sedmi schodech. Ve vstupu jsou patrné stopy po zárubních a uzavírání objektu. Jedná se o komoru a níže umístěný sklep, přístupné z protější strany strouhy po dřevěné lávce. Jejich zdánlivě neobvyklé umístění v situaci staveb mlýna je vzhledem k užitému materiálu právě typické, k zahloubení byla využita usedlosti nejbližší pískovcová skála. Způsob práce v lomové stěně i při vysekání objektu odkazuje do pokročilého novověku.
