Dolní mlýn

Ve fasi ke katastru datované rokem 1713 je ve vsi zmiňován mlýn o jednom kole se stoupou a pilou, která je téměř pustá, dále je uveden rovněž rybník u mezholezské pily. V roce 1715 získávají Mezholezy za 19 255 zlatých poručníci Františka Josefa Černína. Černínové je v roce 1720 připojují k rozsáhlému chudenickému dominiu, při němž ves zůstává až do konce feudalismu. Při prodeji je ve vsi uváděn mlýn, kovárna, krčma a panský dvůr.

V období sestavování údajů pro tzv. tereziánský katastr v 1. polovině 18. století vlastnil Mezholezy hrabě Prokop Vojtěch Černín z Chudenic. Ve vsi tehdy žilo 21 poddaných se svými rodinami. Ve vsi stál panský ovčín a panský mlýn o jednom kole.

1838 – na skice a otisku stabilního katastru je pod hrází o rybníka spalná obdélníková budova bez značky vodního kola s další malou spalnou budovou. Na originální mapě je kolo zakresleno.

Podle Sommerovy topografie z roku 1839 stálo v Mezholezích 44 usedlostí obydlených 336 obyvateli. Ve vsi je připomínán panský dvůr, ovčín, hostinec a 2 mlýny, jejichž kola poháněla voda dvou rybníků.

Mlýn č.p. 4 vlastnila v roce 1853 Markéta Baumannová (*1831), dcera mlynáře Jana Baumanna, která se před rokem 1853 provdala za Jana Hampeka, mlynáře v Úsilově.

1869 - majitelem a mlynářem je Antonín Tauer ( *1826 Kleneč ) , na mlýně s manželkou, synem Josefem, služebnou a tovaryšem

1880 - majitelem a mlynářem je stále Antonín Tauer ( *1826 Kleneč ) , na mlýně s manželkou, synem Josefem a služebnou

1890 – majitelem a mlynářem je i nadále Antonín Tauer ( *1826 Kleneč ) s rodinou

1900 – majitelem mlýna a polního hospodářství je syn Antonína Tauera Josef Tauer ( *1860 Mezholce ), na mlýně s rodinou

1910 – majitelem a mlynářem je Michal Zipperer ( *1869 Mezholce ), na mlýně s rodinou

1921 - majitelem domu je stále Michal Zipperer ( *1869 Mezholce ) ale mlynářství již není ve sčítacím listě uvedeno jako povolání. Zipperer si nechal počeštit jméno na Ciperu. Vodní kolo starého mlýna na horní vodu bylo opravováno ještě mezi světovými válkami.

1930 - v Seznamu vodních děl Republiky československé není mlýn uveden.

V 70. a 80. letech 20. století byl mlýn zcela přestavěn na obytný objekt.