Pešlův nářaďový hamr a mlýn

Mlýn vznikl již v 16. století jako renesanční patrový.

1649 - Jakub Mašek (SOA Třeboň, Trhové Sviny 1, sn. 118) (mGh)

Roku 1660 je znamenán ve střížovské matrice Martin Stümandel z hamru (pozn. PK - K. Hlubuček - "Martin Simandl z Hamru"). Hamr byl znovu zřízen po roce 1673, kdy zpustlý sedlecký statek koupil konvent vyšebrodského kláštera. Řemeslo zde provozoval František Mayer "hamerník pod Komářicemi" a jeho potomci (zapsán v r. 1737 v řemeslnickém cechu v Komařicích). Jako poddaný platil do komařického důchodu ročně z hamru 20 zlatých, z mlýna 50 zlatých. Splácel tradičně o sv. Havlu (16. října) a sv. Jiří (24. dubna). V roce 1743 Mayer vykoupil mlýn s hamrem od vrchnosti za 250 zlatých rýnských, s podmínkou, že zemře-li bez potomků, připadne hamr s mlýnem a pozemky zpět klášteru. 

Když v morovém roce 1773 zemřel syn Mayerových František, vzala si vdova roku 1777 Karla Schatzela z Německého Benešova (dnešní Benešov nad Černou). Ten přestavěl mlýn do dnešní podoby a hamr "do rovnosti zdiva". (edit PK - K.Hlubuček - "do nízké rovnosti zdiva")
Syn zemřelého Mayera, opět František, byl prohlášen hamernickým mistrem někdy mezi lety 1786-1805. Dle výkazů z roku 1807 měl 4 chlapce a 2 dcery. Chlapci v řemesle očividně nepadli daleko od stromu, ovšem dle kronikáře Pavla byli "kvítka z čertovy zahrádky". Ze svého království na samotě, dle zachovaných protokolů "pytlačili vesele v panských lesích i vodách a neméně i za děvčaty". Vyprávělo se o nich také "jak rádi jídali maso. Posty sice zachovávali, jak žádal tehdejší mrav, ale v pátek čekali u pečící trouby do půl noci, aby si tuto újmu ihned nahradili".

Synové se po otci hamru ujmout nemohli a proto vrchnost sama našla pro jejich sestru Bětušku ženicha. Jím byl právě Jan Pešl, což byl syn hamerníka z Třísova. Do rodiny se přiženil v roce 1844. Jeho rod vlastní zdejší majetek dodnes. Ten samý rok se jim narodila dcera. Pešlovy začátky nebyly lehké. Ještě před nastěhováním musel hamr zřídit úplně znovu. Navíc ho prý jeho švagři nenáviděli "a kolikrát ho zbili, když se vracel za tmy do samoty domů. Jednou ho přivezla kobyla ke stavení v bezvědomí sama, což bylo dílem jeho švagrů".

1827 František Mayer

Hospodářství bylo v hamru vždy malé, ale vždy zde byl pár koní pro rozvoz výrobků. Mayerové nakonec přivedli hamr do takového úpadku, že zde zbyla pouze jedna bílá koza. Naopak Pešlové (zejména po zrušení roboty 1848) rozšířili jak výrobu železářskou, tak i hospodářskou. Rozšířena byla i rozloha pozemků. Dokonce v roce 1875 koupili přilehlý rybník za 6500 zlatých, splatných ve 20 ročních splátkách. Dle pamětníků z Pavlovy doby to byli velmi pečliví hamerníci.
Samostatná budova hamru je součástí větší samoty. Dnešní podoba hamru pochází z konce 18. (resp. 19.) století z období prvního Pešla, který stavbu i vnitřní zařízení zrenovoval (edit PK - kamenné sloupy bucharu s iniciálami J. P. a letopočtem 1847). Právě z jeho doby jsou krov a nástavba. Hamr zpracovával železnou rudu z blízkého okolí i z Rakouska. V hamru se pracovalo při dvou výhních, do nichž vháněly vzduch měchy, poháněné klikou prodlouženého čepu malého vodního kola (jehož boční palečné kolo pohánělo i brus - edit PK). Před 1. světovou válkou se zde pracovalo od šesté hodiny ranní do sedmé hodiny večer (s přestávkou na snídaně, svačiny a oběd). Pokud bylo třeba, pracovalo se i v noci.

sčítání lidu 1890 (1./1891) - majitel František Pešl (*2. 12. 1850) - hamerník, vedlejší živnost mlynářství
manželka Marie, 2 dcery, 3 synové
Josef Štika (*1826) - tovaryš, mlynářský pomocník
čeledín, 2 služky
+ výměnek jako 2. byt
hospodářská zvířata: 2 koně, 11 (6 ?) ks hovězího dobytka, 3 (7 ?) prasata, 4 (2 ?) včelí úly, 10 slepic, 4 kachny (zde se údaje lehce liší ? omylem z jiného sčítání ?? PK) 
(edit PK via https://digi.ceskearchivy.cz/637816/1)

1910, 1921 - majitel František Pešl (zemřel 1938 - edit PK)

1930 Fr. Pešl, mlýn a hamr

Do ukončení pravidelného provozu v roce 1938 měl hamr 2 vodní kola na vrchní vodu. Větší hnalo mohutný chvostový buchar v kamenných sloupech, otesaných do hranolu, označených letopočtem 1847 a iniciálou J. P. (těmi právě toho roku nahradil Pešl původní dřevěné). Na toporu bucharu se vyměňovaly 2 kobyly (120 a 180 kilogramů) podle druhu kovářské práce. Na žulových kvádrech o hraně 70 cm byly uloženy i 2 ručně kované kovadliny pro ruční práci (ty měly oproti dnešním neobyčejně vypouklý korpus). Menší kolo hnalo transmisi a z ní řemenovým převodem dmychadlo, brus a stroje v přilehlé mechanické dílně. Dříve byly měchy hnány klikou z čepu hřídele vodního kola, které palečnicovým převodem roztáčelo pískovcový brus. V roce 1913 byly měchy nahrazeny větrákem, hnaným řemenem po obvodu palečního kola. Přilehlá mechanická dílna ("šlajferna") byla vybavena soustruhem na nápravy vozů a vrtačkou. Později byla připojena okružní pila na plech pro rádla, nápravy a další rozměrné ocelové plechy pro další zpracování. Naproti vchodu byly situované 2 velké ohřívací pece. Hlavním výrobkem hamru byly orací plechy. Ty měly hlavní odbyt v budějovických železářských obchodech a ve schwarzenberských dvorech v Třeboni a Lišově. V jihočeském muzeu jsou uloženy obrovské kovářské kleště přímo z Pešlova hamru. Drobné výrobky jako sekery a lopaty, se zde vyráběly zřídka a to jen pro domácí potřeby.

1940 - ukončen provoz hamru, nadále jen mlýn (vdova pro Františku Pešlovi). (edit PK)

někdy v té době zřejmě mlýn modernizován turbínou ? (edit PK)

1948 - ukončen provoz mlýna.

1950 - ukončen provoz Francisovy turbíny.

Dnes je usedlost užívána původními majiteli. Je zde zachováno kovací kladivo, výhně a nářadí. Vodoenergetické příslušenství je zde obnoveno.