Má matka žila s rodiči a sourozenci na tomto mlýně po válce asi 10 let. Pamatuje si dost informací o mlýně. Část mlýna kde byla strojovna byla zamčená a
nesmělo se tam chodit. Mlýn měl prý i vlastní motor, který se používal když nebylo dost vody (před rokem 1944). Tento motor však byl po válce již nepoužívaný. V roce 1948 bylo již zařízení ze strojovny mlýna odvezeno a přesekána osa mlýnského kola.
Po válce česká rodina obhospodařovala 12 hektarů pozemků okolo mlýna. Měli tam koně, krávy, ovce i drůbež. Pole byla úrodná, ale rodina musela odevzdávat státu většinu své produkce. Odvody se postupně zvyšovaly a tím stát tlačil rodiny, aby vstoupili do JZD. JZD mělo už traktory a další stroje, které usnadňovaly práci.
Nejdříve jsem se divil proč měl mlýn tak zvláštní tvar, ale postupně jsem pochopil jak chytře to měli lidé vymyšlené. Obytná část byla vpravo - ráno když vycházelo slunce tak v této části statku bylo nejdříve vidět. Dvůr byl krytý ze všech stran budovami. Jižní zdi budov do dvora byly celý den nahřáté od slunce a šlo tam dobře věci sušit. Na dolní/severní straně dvora byla kamenná zeď u které byly postavené přístřešky pro dobytek - v létě nebylo zvířatům horko a byly chráněné před větrem a sněhem. Také byly jen pár kroků od domu. Na východní straně byla stodola která opět sloužila k tomu, aby kryla dvůr před větrem a zároveň do stodoly svítilo nejdéle slunce večer takže lidé měli více času na práci večer, když přijeli domů z pole. Kolem mlýna bylo 12 hektarů polí a luk a bylo velmi jednoduché dojet na každé pole nebo louku - bylo to jen pár kroků od domu. Před domem byla také studna a šlo pumpou snadno napumpovat vodu, která natekla trubkou skrz zeď do kamenného koryta v domě. Kolem domu byly dva velké sady s ovocem a v potoce byly malé rybky a raci. Také to bylo skvělé místo pro chov slepic, kachen a hus. V lese na pravé části za loukou rostlo hodně lísek takže rodina měla vždy na podzim hodně lískových ořechů. K tomuto lesíku vedla pěšina přes kamenný most a po této pěšině chodili děti do školy do Strýčic. Ráno vždy přišla skupinka dětí z Lipanovic po pěšině k mlýnu - přidali se k nim děti z mlýna a pokračovali po pěšině přes louku a přes les do Strýčic. Má matka moc ráda vzpomíná na léta kdy tam vyrůstala. I dnes přitahuje krajina okolo mlýna hodně lidí - je to nádherné místo.
Po roce 1955 bylo založeno JZD a rodina se přestěhovala z mlýna do Dobšic protože v mlýně nebyla elektřina - v Dobšicích již byla zavedena elektřina. Také v Dobšicích byla zavedena voda která stékala samospádem z pramenů v lese na kopci nad Dobšicemi. Voda poté sama zásobovala domy a chlévy v obci o mnoho let dříve než byl zaveden do těchto obcí vodovod až kolem roku 2000. Pozemky kolem mlýna od 60 let obhospodařovávalo založené JZD. Po rodině mé matky v mlýnu bydlel ještě několik let pan Pakosta ale již se nestaral o pole ani neměl hospodářská zvířata. Poté jezdili lidé na opuštěný mlýn a brali si z budovy mlýna trámy, cihly a kameny.
Budova mlýna zanikla během 60 a 70 let.
Zdeněk Brož