Vodinský mlýn, mlýn Valcha

Jako první mlynář je zde roku 1544 uváděn Jíra / Jiřík/ mlynář z Vodice, který zastavil rukojmí starému mlynáři Martinovi, mlýn byl nazýván Vodinský.

V roce 1557 prodává Jiřík z Vodice mlýn, louky i role Janu Čechovi za 150 kop grošů na splátky.

V letech 1585 až 1616 v Registrech rudoleckého panství je záznam o mlýnu na rybníku Polovci /Valše/. Panský mlýn vrchnost pronajímá za 18 zlatých ročního platu. Mlýn byl vždy na jisté vodě, má dvě složení, pilu, olejnu a stoupu na výrobu krup. 

V roce 1798 je mlýn uváděn jako vrchnostenský, od roku 1835 je majitelem mlýna kníže Antonín Claudio Collalto.

koncem 18. stol. patrně přeměněn na valchu

V roce 1858 koupil mlýn soukenický cech v Měříně. Pronajímá ji na 10 let mlynáři Františku Hlávkovi za 20 zlatých ročně, později mu mlýn prodává a vymiňuje si jeden pár stoupy na válení sukna.

1.7.1865 o půldruhé hodině v noci vypukl na Valše, přestavěné na mlýn patřící Františku Havelkovi,  požár, škoda 800 zl.

Úpadek soukenictví někdy před rokem 1866 přinesl i úpadek valchy, která byla znovu plně změněna na mlýn. 

Dne 8. října 1866 kupují vyhořelý mlýn manželé Anna a Vincenc (*1836 ve Zvoli) Mazlovi. Vincenc Mazel umírá 25.6.1906 ve věku 70 let a Anna Mazlová (roz. Pelánková) nechává 3.12.1907 mlýn v celkové ceně 3 960 K přepsat na jediného syna Rudolfa. Anna Mazlová umírá roku 1912 ve věku 73 let.

28.10.1912 syn Rudolf Mazel po smrti své matky a své manželky Kateřiny (+ 6.7.1912) prodává mlýn Valchu rodině Hájkových, hostinskému z Jersína Josefu Hájkovi a jeho ženě Lucii za 11 390 K pro jejich syna Aloise, vyučeného mlynáře. Rudolf Mazel si zde vyhradil doživotní výmněnek, jelikož byl ochrnutý na dolní končetiny a odkázaný na vozík.

V roce 1914 po vyhlášení 1. světové války, museli narukovat oba synové Hájkových na frontu. Starší syn byl vyučen řezníkem, mladší Alois mlynářem. Jejich matka slíbila, že pokud se vrátí živí z války, nechá postavit kříž nebo kapličku jako poděkování Panně Marii za jejich ochranu. Nakonec ji farář přemluvil, aby postavila kamennou kapličku v hrázi rybníka.

V roce 1918 se vrací z války mladší syn Hájkových Alois Hájek a 5.7.1919 se žení s Františkou Dvořákovou z Černé čp. 44. Ujímá se vedení mlýna, o který se do té doby staral Rudolf Mazel, který měl na mlýně doživotní výměnek.

8.9.1919 na něho Josef Hájek přepisuje veškerý majetek v ceně 6000 Kč a odchází na výmeněk.

Dne 11. května 1925 došlo v kraji k průtrži mračen, pod váhou vody se hráz Poloveckého rybníka protrhla a voda silně poškodila mlýn.

31. května 1925 byla vysvěcena kaplička sv. Panny Marie Lurdské, umístěná v hrázi rybníka nade mlýnem Valcha, kde se v době povodně schovala mlynářka s dětmi a zachránili se před utopením.  

Po čase byl mlýn obnoven a zmodernizován. Mlýnské kameny byly nahrazeny kovovou válcovou stolicí, pořízen moderní šrotovník a stoupy /žitná a pšeničná/.  

U mlýna 4 ha 30 a pozemků.

1930 Alois Hájek

S příchodem Němců r. 1939 bylo mletí ve mlýně zakázáno.

Ani po roce 1948 nebylo mletí již povoleno, přestože byl mlýn nedávno zmodernizovaný. 

Majitelé mlýna Hájkovi se odstěhovali do vesnice Hamrníky nedaleko Mariánských Lázní, kde koupili mlýn za 350 000 korun, který jim byl ale kolem roku 1950 znárodněn. Bývalý mlynář zemřel v Praze v 60. letech.

Po roce 1950 mlýn Valcha přešel do majetku JZD, ve mlýně ještě nějaký čas šrotuje. V jeho blízkosti byly postaveny drůbežárny. Ve mlýně bydleli přistěhovalci - zaměstnanci drůbežárny (rodiny Zachova, Svobodova, Simonidesova).

Od roku 1966 byl mlýn neobydlený a pomalu chátral a stavební materiál byl rozebírán, až úplně zanikl.

Zaniklý mlýn připomíná pouze prostá kaplička, kterou nechali poblíž mlýna postavit Hájkovi.