Ve 2. polovině 19. století vlastnila mlýn rodina Kobzova, roku 1885 je uváděna Františka Kobzová, vdova po zemřelém Janu Kobzovi, s nezletilými dětmi, jejichž poručníkem je Jan Kolouch.
7.9.1885 okresní soud ve Velkém Meziříčí rozhodl spor mezi mlynářem a panstvím Velké Meziříčím ohledně vlastnictví a užívání náhonu
Roku 1897 je mlýn Františkou a jejím synem Adolfem Kobzou prodán nebo pronajat mlynáři Picbauerovi.
V roce 1911 přichází na Zhořský mlýn Jindřich Meloun, majitel mlýna v Šeborově a předtím v Měříně.
Poslední vodní kolo mělo průměr 4 metry a šířku přes 130 cm. Nevýhodou mlýna bylo, že voda byla přiváděna přímo z potoka Balinky asi 1 km dlouhou strouhou. Mlýn obsahoval jeden, později dva páry mlýnských kamenů, krupník na výrobu krup a vysévací zařízení. Mouka se míchala ručně a obilí do násypných košů se nosilo na zádech. Byt pro majitele se nacházel v přízemí, složen ze dvou místností a kuchyně. Pila se nacházela v dřevěné kolně a zanikla počátkem 20. století. Ke mlýnu patřilo také hospodářství.