1.11.1573 biskup Jan Grodecký, rozený na Hradci u Těšína, potvrzuje Jiříkovi, mlynáři Příborskému mlýn s valchou, dubníkem, stupami a brusem kovářským.
My Jan z Boží milosti biskup Olomucký známo činíme tímto listem všem vůbec, kdož jej čísti aneb čtoucí slyšeti budou, že jest předstoupil před nás opatrný Jiřík, mlynář z Příbora, obtěžujíc sobě, kterak jest sobě mlýn v Příboře koupil a na to žádné obdarováni a upevnění od předkův našich ani od nás, při čemž by se spravovali mohl, nemá, a mnoho-li nám z toho mlýna platu dáti musí, nás se vši pilnosti a snažnosti často pokorné prosil, abychom jeho a dědice i potomky jeho v tom milostivě obdařiti a jemu list a upevnění na ten mlýn dáti ráčili. Kdež my vzhledše na jeho pokornou a ustavičnou prosbu a ji slušnou býti uznavše s dobrým rozmyslem a z naši zvláštní milosti již jmenovanému Jiříkovi, nynějšímu mlynáři a jeho dědicům i budoucím potomkům jeho, kteříž by toho mlýna v drženi byli, toho obdarování a upevněni tímto listem našim činíme, aby tohož mlýna se čtyřmi koly moučnými, na slad, s valchou, s dubníkem, stupmi a brusem kovářským užívati mohl. Co se opravy a stavení jiného při tomž mlýně dotýče, týž mlynář, dědici a potomci jeho svobodu budou míti v lese našem hochvaldském ku potřebě toho mlýna k valům, náčení dříví rubati tu, kdež by jim od úředníka našeho hochvaldského aneb od lesního hajného s poručením ouředníka našeho ouchvaldskeho ukázáno bylo, to dříví aby jim budoucím ke mlýnu svezeno bylo. Item co se splavu, kterým se voda na mlýn žene, dotýče, k tomu jemu mlynáři a potomkům jeho kůly, roždí a jiné dříví, co by potřebí bylo, aby v lesech našich též dáno a přivezeno bylo; a jestliže by ten stav kdy voda strhla a pokazila, tak že by se na tom místě udělati nemohl, tehda aby toho vůli měli mynáři jiný stav na těch místech, kde by nejpříhodněji bylo udělati, však bez škody gruntův poddaných našich. Item příkopa, kteráž z toho mlejna jde, aby zúžena nebyla zahradami a jiným stavením. Tuto také milost nadepsanému Jiříkovi mlynáři i potomkům jeho činíme, aby poddaní naši Příborští nynější i jich budoucí potomci slady své jinam do žádných mlýnův jiných k mletí nevozili na do mlýna Přiborského; také pekaři Příborští aby sobě jinde mouku nemleli nežli ve mlýnu Příborském. A on mlynář, dědice i potomci se také proti poddaným našim chudým i bohatým spravedlivě [mají] zachovati a tak opatrovati, aby se dělalo, jak se hodí, a více od sladu nebrati, než co jest od starodávna spravedlivé bráno a dáváno; a týž mlynář dědice i budoucí potomci jeho držitele toho mlýna povinni jsou a budou nám i budoucím potomkům našim platu ročního každý rok vydávati osmnácte kop groší za každou kopu šedesáte groší a za groš sedm peněz bílých počítajíc mince v markrabství Moravském obecné bernej, a to rozdílně: na vánoce 9 kop groší a na sv. Jana Křtitele Božího 9 kop groši. Také ten mlynář i budoucí potomci jeho ten svrchupsaný mlýn budou moci prodati, změniti, poručiti, aneb dáti člověku hodnému, komuž by se jim zdálo, jako svůj vlastní a to beze vší překážky naší i budoucích potomkův našich biskupův Olomuckých, však bez umenšení platův našich a na tom vrchnosti naši a práv našich, kteréž sobě i budoucím potomkům našim biskupům Olomuckým pozůstavujeme. Tomu všemu na potvrzeni pečeť naši rozkázali jsme přivěsiti k tomu listu, jenž jest dán a psán na Kroměříži leta Páně 1573.
[Originál ztracen, dle novějšího opisu v Příborském museu chovaného Ant. Klvaňa.]
