Mlýn existoval již 17. století. V roce 1677 zde dle soupisu poddaných pro obec Krásná Lípa hospodařil mlynář Matthes Walter (27 roků) s manželkou Annou (26), s nimi zde byly zapsány jejich tři dcery Anna Maria (6), Maria Elisabeth (3) Anna Magdalena (2). V roce 1689 zde soupis poddaných zaznamenal s manželi Waltrovými 7 jejich dětí, dcery Annu Marii (17), Marii Elisabeth (14), Annu Magdalenu (13), Annu Catharinu (11), Annu Margarethu (8) a Annu Sabinu (7) a jediného syna Hannesse Georga (5), budoucího mlynáře. V průběhu roku 1689 se narodila ještě poslední dcera Anna Elilsabeth.
V roce 1694 je Anna Walter na mlýně uváděna jako vdova s dětmi, o rok později již s druhým manželem, kterým se stal na mlýně již několik roků pracující Hannes Haberecht. Haberecht byl o 19 roků mladší než vdova, v tomto roce je u něj zapsán věk 24 roků, u mlynářky 43. Patrně se jednalo o účelový sňatek do doby, než dospěje nezletilý syn zemřelého mlynáře, kterému bylo 11 roků. Mlynářka však přežila i tohoto mladého manžela a v roce 1705 je zde opět uváděna jako vdova. V té době byl však již dědic mlýna plnoletý.
Syn Hannes Georg Walter (psal se jako Johannes Georg), narozený roku 1684, zde hospodařil jako samostatný mlynářský mistr od roku 1708 s manželkou Christinou, kdy se jim narodilo první dítě, dcera Anna Elisabeth. Johannes Georgh Walter držel mlýn do roku 1726, kdy je zde zmiňován naposled společně s manželkou a dětmi Annou Elisabeth (18), Gottfriedem (16), Christinou (15), Johannem Jacobem (13), Johannem Georgem (11) a Antonem (9). U záznamu v roce 1726 je poznámka, že se odtud odstěhoval do obce Malá Veleň u Děčina.
V roce 1740 držel mlýn Johann Christopf Hesse. Po něm následoval jeho syn Johann Hesse, který mlýn převzal v roce 1751 ve věku 22 roků. Do roku 1753 zde hospodařil sám, od roku 1754 s ním žila jeho manželka Anna Theresia. Ti mlýn opustili v roce 1758, kdy je vystřídal další mlynář Johann Joseph Klinger s manželkou Marií Annou. Ale již v roce 1763 je zde mlynářka Maria Anna uváděna jako vdova s jednoroční dcerou Marií Annou. Následujícího roku je Marie Anna znovu vdaná, a to za mlynáře Johanna Gottfrieda Herbse, ale v průběhu roku 1765 však umírá a mlynář Herbs je zde do roku 1766 uváděn pouze s malou nevlastní dcerou, sirotkovi po mlynáři Klingerovi.
Dalším zdejším mlynářem byl Gottfried Eiselt (věk 28), který se mlýna ujal v roce 1768 s manželkou Annou Theresií (27) a dětmi Franzem Josephem (6), Theresií (3) a Johannem Antonem (1), ke kterým v roce 1769 přibyl další syn Phillipp. Eiselt zřídil u mlýna bělidlo a v zápise jsou u něj uváděny obě živnosti, provozoval tedy současně mlýn i bělidlo. Naposledy zde byli Eiseltovi v roce 1774, kdy Gottfried Eiselt mlýn prodal Emanuelu Köglerovi, dál zde však bydlel až do roku 1781 a provozoval zde bělidlo, pak se odstěhoval do mlýna pod rybníkem zvaného Techmühle čp. 270, kde pokračoval v provozování bělidla.
Při číslování domů v 70. letech 18. století dostal mlýn nejprve čp. 265, to bylo v roce 1806 změněno na 349.
Emanule Kögler je jako zdejší mlynář zapsán v roce 1775, kdy byl svobodný, stár 21 roků. V roce 1790 s ním zde žili jeho manželka Theresia a synové Dominik a Emanuel.
Také Emanuel Kögler mlýn prodal, a to roku 1791 Gottfriedu Schindlerovi, který ho však obratem již v roce 1792 dál prodal Johannu Pilzovi. Johann Pilz byl v té době ještě nezletilý, žil u svých rodičů v Mikulášovicích, kteří pro něj mlýn koupili. Avšak ani tento majitel mlýn dlouho nedržel, v roce 1796 byl mlýn znovu prodán. Novým majitelem se stal Johann Georg Tausch, který sem přišel s manželkou Theresií a synem Johannem Georgem, budoucím mlynářem.
Johann Georg Tausch ml. zde hospodařil od roku 1814, zapsány zde s ním byly jeho manželka Klara a dcera Theresia, narozená 16. 7. 1813. Následovaly ještě děti Maria Klara (1815) a Johann Geord (1816). Této mlynář zemřel poměrně mladý na konci roku 1834 ve věku 43 roků. Jeho synovi Johannu Georgovi byl tehdy 18 let a 4 měsíce, když přebíral mlýn. Navíc již v květnu 1835 zemřela také jeho matka Klara.
