Mlýn existoval již na začátku 18. století. V roce 1706 byl na mlýně mlynář Zacharias Münzel (věk 44) s manželkou Marií Elisabeth (35) a dětmi Hannessem Georgem (14), Zachariasem (12), Marií Elisabeth (10), Annou Marií (7) a Valentinem (5). V roce 1720 na mlýně s mlynářským párem žilo 10 dětí, k výše uvedeným přibyli ještě Rosina, Daniel, Anna Elilsabeth, Maria Anna a nejmladší Josef, budoucí mlynář.
Dalším zdejším mlynářem byl syn předchozího Josef Münzel, narozený v roce 1716. Je zde uváděn od roku 1739 s manželkou Annou Marií (23) a tehdy novorozenou dcerou Marií Elisabeth. V roce 1749 mlynářova žena zemřela, na začátku roku 1750 žil na mlýně pouze mlynář s 5 dětmi, Marií Elisabeth (11), Johannou Franziskou (9) Ignatzem (7), Johannem Josephem (5) a Johannem Gottfriedem (2).
V roce 1771 bylo mlýnu při číslování přiděleno č. 278, při přečíslování v roce 1806 bylo původní čp. 278 rozděleno na dvě části, š. 372 byla hlavní mlýnská budova a č. 371 sloužilo jako výměnek pro starého mlynáře. Později čp. 371 opět zaniklo a bylo sloučeno s čp. 372.
V roce 1776 byl na mlýně stále Josef Münzel jako vdovec se 3 syny. Zemřel v roce 1794 ve věku 78 roků. Po něm následoval jeho nejmladší syn Gottfried Münzel (pokřtěný jako Johann Gottfied). Při převzetí mlýna mu bylo 47 roků, již dříve pracoval na otcově mlýně jako další mlynář. Žil zde s manželkou Marií (35) s dcerami Annou Marií (15), Theresií (13), Marií Annou (11) a Brigittou (6).
Gottfried neměl syna, pokračovatelkou se stala jeho dcera Theresií se svým manželem Phillippem Heinrichem, který pocházel z pekařského rodu a byl původně vyučený pekařem a založil při mlýně pekárnu. V roce 1806 Gottfried Münzel svému zeti mlýn prodal, ten zde potom provozoval mlýn i pekárnu. V roce 1828 zde s manžely Heinrichovými bylo evidováno 6 dětí, synové Phillipp (1806), Joseph Heinrich (1810), Franz (1816), Gottfried (1820), Anton (1827) a dcera Anna (1818). Od roku 1835 byl nejstarší syn Phillipp uváděn na otcově mlýně jako mládek.
