Panský mlýn

Panský mlýn.  Nejstarší, snad panský mlýnek, zvaný Červený nebo také U Slavíčku, stával nad Peklem. Bylo to v místě nynějšího chobotu rybníku Pekla, na Zhořském potoce, kde údajně bývalo pohanské pohřebiště. Zrušen byl v roce 1480, když majitel panství Viktorin z Kunštátu vybudoval dnešní patnáctihektarový rybník Peklo. Zatopený mlýnek byl v tomtéž roce nahrazen nově postaveným panským mlýnem na „Velké vodě“, pod rybníkem Plac. Pod horní budovou bývalé panské barevny vedl z rybníku Plac velký vodní náhon na mlýnské kolo. Pozdější majitel Václav Pojmann dal na místě vodního kola postavit Francisovu turbinu s generátorem. Vyrobený elektrický proud pak poháněl pražící pánve při výrobě dextrinu. Panský mlýn „Na velké vodě“ drželi majitelé panství až do roku 1769, kdy ho prodali Antonínu Čejkovi. Ve smlouvě o koupi a prodeji je uváděn jako „Horní mlýn v Polné“ nejspíš proto, že v té době byl v majetku panství i „Dolní mlýn“ pod rybníkem Bor, zakoupený mlynářem Františkem Čejkou až později, v roce 1841. Smlouva o koupi a prodeji tzv. Horního knížecího ditrichštejnského polenského mlýna z 15. dubna 1769 byla vyhotovena v jazyce německém s tím, že kupní suma 2000 zlatých bude splacena v polenském knížecím důchodu do 30. července 1769. Ve smlouvě o dvanácti odstavcích se dočteme, že do mlýna jsou připuštěni lidé z vesnic Dobroutov, Malá Věžnice, Záborná a Hrbov. Za zmínku stojí i ustanovení a závazek kupujícího, že „proti častějšímu nedostatku vody na mletí, než jest uvedeno ve smlouvě, bude dáno do každé roury, odtékající z Pekla, prkno, aby se voda udržela, při čemž musí býti dbáno pozornosti, aby ryby nechcípaly“. A doslovně závazek: „Nakonec, jestliže povede mlynář bezbožný a nepořádný život a měl by k němu svoji manželku, děti a domácnost, kdyby dokonce vyznával Husitské náboženství, propadne jeho mlýn ve prospěch vrchnosti a bude konfiskován. Dále nemá přechovávat cizí nezákonné živly a má ctít vrchnost, která má za něho odpovědnost“.