Mlýn a továrna na ocelové zboží v Leopoldce

Mlýn byl založen kolem roku 1700. Prvním mlynářem byl Gottfried Günter narozená v roce 1673 v Rožanech v tamní mlynářské rodině. Po jeho smrti v roce 1730 převzal mlýn jeho syn, rovněž Gottfried Günter. Ten zde byl přibližně do roku 1750, kdy se přestěhoval do Ústí.

Následně se zde vystřídali tři mlynářské rodiny, Zimmer, Räthig a Frenzel. V roce 1752 byl v soupise poddaných pro obec Leopoldka na tomto mlýně zapsán Zacharias Zimmer (věk 25) s manželkou Anna Barbarou (24) a dcerami Annou Barbarou (3) a Marií Annou (1). Tento mlynářský pár zde byl ještě v roce 1767, kdy zde s nimi žilo jejich 6 dcer Anna Barbara, Marie Anna, Anna Maria, Maria Cecilia, Anna Elisabeth, Catharina Magdalena a syn Emanuel Zacharias.

Od roku 1768 zde byl evidován Zacharias Räthig (44) s manželkou Magdalenou (45) a dětmi Johannem Josephem (17) a Marií Magdalenou (15).  V roce 1779 zde hospodařil jeho syn Joseph Räthig (27) s manželkou Eleonorou (21), žili zde také rodiče, předchozí mlynář Zacharias a Magdalerna Räthig..

Při číslování domů v roce 1771 dostal mlýn čp. 13, které bylo začátkem 19. st. změněno na 22.

Posledním zdejším mlynářem byl Johann Christoph Frenzel, který je na zdejším mlýně uváděn v soupise poddaných v roce 1789 s manželkou Marií Theresií, o 10 let později měl mlynářský pár 3 děti, Johanna Josepha (8), Veroniku (5) a Theresii (4).  V roce 1814 je syn Joseph uváděn jako druhý mlynář na otcově mlýně. Johann Christoph Frenzel zemřel 18. dubna 1832 ve věku 78 roků, příčinou smrti byt zánět plic. S ním také skončila mlynářská živnost na tomto mlýně, syn mlýn nepřevzal.

Již v roce 1830 zde založil Carl Lugwig Menzel ze Šenova továrnu na výrobu kávové náhražky, kolem roku 1836 byl v prostorách bývalého mlýna vybudován tovární komplex na výrobu Cikorky. 

Na indikační skice stabilního katastru je již vodní provoz zakreslen jako velký tovární komplex s čp. 22, jako majitel je uveden Karl Menzel.

Po smrti Karla Menzela v roce 1851 ve věku 51 roků převzal továrnu jeho syn Phillip Clemens Menzel, zemřel však již v roce 1857 ve věku pouhých 25 roků na tyfus. Firma přišla do úpadku a výroba cikorky zde byla zastavena. Areál převzal Phillipův starší bratr Karl Ludwig Menzel a společně s Johannem Zeidlerem zde založil výrobu dřevěných floků hlavně pro obuvnický průmysl. Společná firma byla v roce 1863 zaregistrována jako „Zeidler & Menzel“. Poté, co v roce 1883 zemřel poslední z majitelů z rodiny Menzelů, Karl Josef Menzel, vystřídala továrna několik majitelů. V roce 1892 získal tovární budovy majitel knoflíkárny Josef Schams a jeho zeť Franz Josef Frenzl zde začal s výrobou kapesních nožů.

V roce 1930 byl provozovatelem vodního provozu evidovaného jako továrny na ocelové zboží František Frenzl.

Po válce byl majitel odsunut do Německa.

Nemovitost s čp. 22 je v majetku města Velký Šenov, je evidována jako bytový dům. Část budov je využívána k bydlení.