Bílý mlýn; Weisse Mühle

Bílý mlýn byl postaven kolem roku 1740.  U mlýna byla pila. Nejstarším známým mlynářem zde byl Hans Carl Rösler, který pocházel z mlynářského rodu z Velkého Šenova. Na zdejším mlýně byl zapsán v roce 1751 se ženou Annou Marií, tchánem a třemi dětmi Annou Marií, Jacobem Frantzem a Johannem Karlem. Röslerova rodina zde byla evidována ještě v roce 1754, pak odtud odešli na mlýn v Mikulášovicích.

Od roku 1755 je jako majitel mlýna uváděn Jacob Dietrich z Mikulášovi, který však mlýn neprovozoval, ale pronajímal ho. Mlýn si nejprve na několi roků pronajal Thomas Häntschel s manželkou Annou Marií, kteří zde hospodařili přibližně v období 1755 – 1758. Následně se zde objevil mlynářský rod Fischerů. Prvním byl Jacob Fischer st., který však brzy zemřel, neboť již v roce 1762 je zde uváděna vdova po mlynáři Anna Maria Fischer s 5 dětmi, budoucím mlynářem Jacobem (20), Josephem (17), Annou Marií (14), Frantzem Antonem (12) a Hannesem Christophem (8). Syn Jacob Fischer ml. začal na mlýně hospodařit jako mlynář v roce 1765, jako ještě svobodný s matkou a sourozenci. Od roku 1767 s ním na mlýně žila jeho manželka Maria Apolonia, naposledy jsou zde uváděni v roce 1779, kdy měl pár 3 děti Marii Cecilii, Annu Rosinu a Johanna Jacoba.

V roce 1771 dostal mlýn při číslování domů čp. 24, to bylo začátkem 19. století změněno na 34.

V roce 1781 byl pachtovním mlynářem a současně starostou obce Leopoldka Johann Franz Jäger. V soupise poddaných pro obce Leopoldka zde byl zapsán s manželkou Johannou, dcerami Theresií, Franciskou, Brigittou, Magdalenou, Apolonií a synem Franzem Josephem, budoucím mlynářem. Johann Franz Jäger sem přišel z Krásného Dubu, kde několik roků hospodařil na pronajatém mlýně  čp. 41. Od roku 1799 byl na mlýně jako druhý mlynář zapsán jen syn Franz Josef Jäger.

V roce 1796 mlýn vyhořel, ale byl obnoven. V roce 1797 se protrhla hráz Černého rybníka nad mlýnem.

Druhým mlynářem z tohoto rodu byl Franz Josef Jäger (psaný někdy jako Josef Jäger), syn předchozího, který se narodil v roce 1773 ještě na mlýně v Krásném Buku, kde jeho otec v té době mlynařil. Franz Josef Jäger vykonával také úřad rychtáře. Mlýn od otce převzal začátkem 19. století. V roce 1808 je zde uváděn jako mlynářský mistr, s ním žila na mlýněm jeho manželka Magdalena (22), dcera Anna Johanna (2) a jeho otec Johann Franz Jäger (62).

Na indikační skice stabilního katastru je mlýn zakreslen jako zděná členitá budova, pod kterou stojí na odtokovém kanále menší dřevěná budova pily, na které se řezaly prkna. Ta dala jméno nedalekému kopci nad cestou k Černému rybníku, kterému se místně říkalo „Brethügel“ („Prkenný kopec“).

Franz Josef Jäger zemřel v roce 1847 a mlýn převzal jeho syn Franz Jäger s manželkou Helenou, rozenou Kretschmer. Stal se rovněž starostou obce Leopoldka. Jeho působení na Bílém mlýně připomíná nedaleko stojící kříž, který Franz Jäger nechal zřídit v roce 1859. Poslední zápis o něm v matrice obce je z roku 1869, kdy se mu dne 8. dubna 1869 na mlýně narodil syn Clemens Josef. V témže roce odešel do Ameriky. Jeho syn Gustav Adolf Jäger byl zakladatelem továrny na pletené zboží pod firemní značkou Jäger, kterou založil v roce 1893 v obci Krásný Buk. Tato firma později vyráběla proslulé zateplené spodní prádlo, tzv. „jégrovky“

Kolem roku 1870 byl provoz v Bílém mlýně zastaven, budova mlýna byla roku 1873 prodána továrníkovi Eduardu Neubertovi z Malého Šenova, který ji přebudoval na byty. Pila u mlýna však fungovala o něco déle. V roce 1878 je v matrice záznam o narození Heinricha Johanna, který byl synem pilaře Johanna Michela v čp. 34 a jeho manželky Theresie, rozené Pietschmann. Kromě Michelových je v čp. 34 zaznamenáno několik dalších zde bydlících rodin s různými způsoby obživy, takže bývalý mlýn v této době skutečně sloužil již jako bytový dům. Budově i nadále říkálo Bílý mlýn.

Dne 1. srpna 1896 se následkem průtrže mračen protrhla hráz Černého rybníka nad Bílým mlýnem a rozlitá voda způsobila velké škody na lukách a na mnoha domek v Šenově.

V roce 1945 bydlelo v budově bývalého mlýna čp. 34 7 rodin a byla zde pekárna, jejímž provozovatelem byl pan Kraus. Majitelem byl stále továrník Eduard Neubert.

Po válce byl majitel odsunut do Německa.

Budova byla zbourána v roce 1956, v té době již byla v dezolátním stavu.

Dochovala se akumulační nádrž nad mlýnem se stavidlem. Na pozemku byla postavena rekreační chata, která stojí částečně na základech mlýnské budovy. Pozemek mlýna je v soukromém majetku vlastníků chaty. Lze na něm nalézt přízemní pozůstatky kamenného zdiva mlýnské budovy.