Horní mlýn, valcha a pila

Prvním umělým kanálem byl pravostranný mlýnský náhon z řeky Ondřejnice, který začínal již v centru Fryčovic, pod farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zde byl minimálně již v 18. století vystavěn kolmo přesřeku dřevěný splav (stav), jež hnal vodu do umělého koryta mlýnského kanálu. Ještě ve Fryčovicích tento náhon poháněl vodní kolo Dolního mlýna, aby dále směřoval dolním okrajem osady Ptáčník k jižnímu okraji katastru Brušperka. Na brušperském území jako první poháněl vodní kola tzv. Horního mlýna a dále sledoval průběh současné ulice Dr. Martínka na Prostřední, tzv. Libosvárský mlýn. Za nímž se stáčel a protékal podél úpatí návrší s historickým centrem města. V 18. století se zde náhon vléval po přibližně 2200 m délky toku zpět do řeky Ondřejnice. Někdy na počátku 19. století byl náhon krátkým nové prokopaným příkopem podél úpatí městského návrší propojen s druhým z brušperských náhonů. Vzniklo tak unikátní technické vodní dílo s několika regulačními kanály, dlouhé bezmála 4 km, které probíhalo po celé délce brušperského katastru. Ne nadarmo se také části historického jádra města s polodřevěnými domy doslova přilepenými na jihozápadní svahy návrší nad Ondřejnicí a kolem náhonu říkávalo „Benátky“.
Druhý z mlýnských náhonů začínal dle vyobrazení na mapě z konce 18. století v záhybu řeky Ondřejnice pod západním okrajem historického jádra města. Jak již bylo dříve řečeno, byl nejpozději počátkem 19. století propojen s prvním z brušperských náhonů. Na severozápadním okraji města, při Staroveské ulici, náhon poháněl tzv. Dolní mlýn (Štalmachův). Na starší mapě z 18. století zde náhon zpět vtéká do Ondřejnice, avšak patrně spolu s propojením obou kanálů bylo přistoupeno i k prodloužení druhého z náhonů tak, že za Dolním mlýnem náhon sledoval silnici do Staré Vsi, aby na samém severním okraji katastru Brušperka dodal potřebnou sílu vodnímu kolu Horní soukenické valchy a nedaleko za ní konečně vyústil do Ondřejnice, avšak to již na katastru sousední Staré Vsi nad Ondřejnicí.
Oba náhony, respektive jeden dlouhý náhon, byly dle pramenů odsouzeny k zániku rokem 1913, kdy povodeň na řece Ondřejnici zničila a sebrala jez (splav) ve Fryčovicích. Náhon se ocitnul bez vody a mllýny bez hnací síly. Velká voda strhla kromě splavu i drobné objekty na náhoně jako propustky a mostky přes několik drobných potoků na jeho trase. Jelikož se tehdejší mlynáři nebyli schopni dohodnout na jednotlivých částkách, kterou by na opravu náhonu přispěli, byl náhon v roce 1916 úředně zrušen a mlynáři zbaveni vodního práva. Stalo se tomu především na nátlak okresního lékaře, který upozorňoval na tristní hygienické podmínky, které v okolí vyschlého náhonu panovaly. Lidé bydlící v jeho sousedství totiž zabahněné koryto používali jako hnojiště a žumpy, což vedlo k obavě ze vzniku nemocí a infekcí.
Průběh zaniklého náhonu lze odhadovat pouze podle nepatrně zvýšené terénní vlny na úpatí návrší k Antonínovu.