Prostřední, Libosvárský, Kulův mlýn

1446 – Hedvika z Křižkova
Do 1564 – Václav Mynář
1564–1566 – Martin Mynář
1566–1568 – Jiří Mokrý

1568–1570 – Danhel Pole
1570 – Klimek Řehořů
1570–1573 – Řehořek z Kozlovic
1573–1574 – Martin Michelhanek
1574–1575 – Jan Michelhanek (syn předešlého)
1575–1576 – Stanislav Stenczl
1576–1578 – Jan Stenczl (syn předešlého)
1578 – Jakub „Mlynář“
1578–1587 – Jiřík, mlynář
1587–1619 – Vavřinec Sobek
1619–1668 – Urban Sobek (syn předešlého)
1668–1676 – Martin Kozák Habrovanský
1676–1698 – Jakub Sobeli
1698–1720 – Jakub Kania
1720–1763 – Antonín Libosvarský
1763–1795 – Antonín Libosvarský ml. (syn předešlého)
1795 – Jan Libosvarský (syn předešlého)
do 1878 – Josef Libosvarský (syn předešlého)
1878–1898 – Františka Libosvarská (sestra předešlého)
1898 – Jakub Kula
do 1914 – Antonín Kula (syn předešlého)
1918–1923 – Marie Kulová, roz Škopková
od 1923 – Marie Kulová, provd. Štulpová (dcera předešlé)

2013 František a Svatava Milotovi.

„Dne 20. dubna 1742 dal Antonín Libosvarský ku větší cti a chvále Boží stavěti kapli při svém mlýně mezi čísly 103 a 104 (u pana Plečky na ulici Dr. Martínka), kde jeho předkové fundirovali (zakládali, udržovali), kříž nebo umučení Boží, kteréž až do toho času, až se kaple vystavěla stál a hospodář toho mlýna vždycky takový
spravovati nebo nový stavěti povinen byl. Tehdáž on, Antonín Libosvarský, zasejíc na ten způsob tu kapli vystaviti dal, aby budoucí erbové neb hospodáři tohoto mlýna takovou kapli opravovati aneb zasejíc nově stavěti dali a to beze všeho odedlívání a odkládání, aby pilně zachovali všechny potomky neb hospodáře na tom mlýně. Na to obligiruje (zaručuje, dává obligace) a tu svou vůli, neb za úřadův zdejších slovutných pana Alexandra Máchy, burgmistra a radních pánů Jana Jiříka Brumovského, Jiříka Ochrany, Václava Piskoře zde do knih městských pro lepší bezpečnost toto zapsati dali“.

Kaplička má uvnitř v průčelí nad oltaříkem obraz Krista. K ní třetí den v křížové dny bývalo vedeno procesí.

Majitel mlýnské budovy Antonín Kula byl na vojně, kde zůstal jako nezvěstný a dědici Kulovi nebyli schopni splnit závazek váznoucí na kapli, která volala
po opravě. Proto ji opravil Okrašlovací spolek za pomoci dobrodinců.

List biskupa Marka Khuena k zastavení brušperského mlýna Jiřím Faytlem z Pomanzed z roku 1557.
„…Jiřímu Fajtlovi. My, Marek, z Buoží milosti biskup olomůcký rtc., oznamujeme tímto listem obecně přede všemi, že jest předstůpil před nás urozený vladyka Jiřík Fajtl z Pomanzed, na fojtství sedící brunšperským, věrný milý, předkládajíce nám těžkost a nemožnost svů veliků, k zaplacení dluhu svého, pro kteréž dluhy i na závazek vzat jest, prosíce nás poníženě, abychom z milosti své jemu toho dopříti v zástavu užitkuóv na mlýně jeho horním příborským poddaným našim do čtyř nebo pěti let v sumě sto a třiceti zlatých, jeden zlatý za 30 gr., a 1 gr. 7 d. alb. Počítajíc, kterůžto sumu svrchu psanů peněz, peněz kostelních a špitálských v Příboře od nich vypůjčiti a ty užitky jakž by se snésti mohly, Příborským zastaviti, nyní ráčili. Kdež my, vzhlédnůc na takovů poníženů prosbu, a tolikéž prohlídajíc k takové potřebnosti k zaplacení těmi penězi těch dluhův jeho, tímto listem jemu, Jiříkovi Fajtlovi, povolovati a Příborským, poddaným našim, aby jemu svrchu psanů sumu na ty užitky mlýnský jakž by se smluviti mohli, půjčili do svrchu dotčených let, příti ráčíme. Bez všelijaké překážky naše i budaucích biskupův olomůckých, potomkuóm našich. Tomu na svědomí a lepší toho jistotu rozkázali jsme k tomuto listu a povolení našemu s jistým vědomím a vuólí naší sekret náš vlastní přitisknůti, jenž jest dán a psán na zámku našem Kroměříži v středu před svatým Janem léta Páně 1557.“
(ZA Opava, pob. Olomouc, fond AO, inv. Č. 45, sign. N, pag. 57.)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Roku 1564, ve středu po sv. Bartoloměji, za přítomnosti pana Jiříka Ffeytla z Pomanzeth, purkmistra Blažeje Řepy a starších Matýse Turka a Jana Čuřidly a jejich poctivé rady na ten čas i budoucích stala se smlouva přátelská celá a dokonalá a kup dobrovolný a to takový, že jest Václav Mynář prodal mlýn horní Martinovi Mynářovi z Paskova se vším příslušenstvím což k tomu mlýnu náleží za sumu 240 zl., kdež při odevzdání toho mlýnu tu jest Martin Mynář položil 40 zl. a od toho příštího sv. Jiří má vykládati rok od roku po 6 zl, až do vyplnění sumy svrchu psané a léta vejš psaného. Starého úroku zastupuje Martin Mynář panu Ffeytlovi štvrtě a letošního 6 štvrtě a Helšce Turkové 8 štvrtě.“

Pověst o Ondrášovi na horním mlýně v Brušperku
Dne 16. dubna 1698 byl na horním brušperském mlýně mlynář Jakub Kania. Ten měl nemilé šarvátky s tehdejším slezským zbojníkem Ondrášem z Janovic, jehož po všech hospodách hanil a proklínal, slibuje dáti na tři mše svaté, kdyby byl Ondráš dopaden a pověšen. Ondráš dověděv se o tom, umínil si Kaniu potrestati. Vypraviv se za noci do Brušperka se svými kamarády, dal mlýn obstoupiti. Ale mlynář zvěděv v čas, že se Ondrášova banda k Brušperku blíží a ze strachu, aby se mu za jeho pomlouvání nepomstili, zalezl pod mlýnské kolo, kde se ukryl. Když kamarádi Ondrášovi do mlýna vpadli, mlynáře nikde nenašli. Sebrali, co se jim líbilo, ale jinak nikomu z rodiny ani z čeládky mlýnské neuškodili. Mezitím mlynář dole pod mlýnským kolem za kruté zimy úzkostlivě čekal, až Ondrášova banda odejde. Ale ve mlýně bylo zatím živo, neboť Ondráš a jeho kamarádi dali se s mlynářkou a děvuchami do divokého tance. Pobavivše se do syta, litovali, že ten pěkný mlýn musejí vypáliti. Jak to mlynářka uslyšela, vrhla se s velkým nářkem před Ondráše na kolena, aby ho o smilování prosila. Ondráš konečně slíbil, že jí na statku neublíží, jestli jim prozradí, kde je mlynář schován, aby mu mohli za jeho daremné pomlouvání důkladně kožich vyprášiti. Zatím už ale děvečka Ondrášovým kamarácům prozradila, že pan otec je schován pod mlýnským kolem. Ondráš poručil hned vytáhnouti stavidla a již voda hnala se celým proudem na kolo. Když Ondrášovci začali křičet, že hoří, tu vyděšený mlynář vylezl z tajemného úkrytu. Ale kamarádi Ondrášovi uchopivše hrůzou zmírajícího mlynáře, svlekli ho do naha a postavili zas pod mlýnské kolo, odkud právě vylezl. Bylo to o novém roce, mrzlo až praštělo. Kania jektal zuby a třesa se na celém těle sliboval, že už Ondráše nikdy více po hospodách pomlouvati a špiniti nebude. Při tom zaříkal Ondráše živým Bohem, svatým Jiřím patronem města a všemi svatými, aby mu život daroval a více ho nemučil. Ondráš se nad zbědovaným mlynářem smiloval a propustil ho na svobodu. Od té doby v celém životě nikdy více mlynář o Ondrášovi ani slyšet, ani mluvit nechtěl, neboť se mu nejen Brušperk, ale celý kraj smál, jak ho Ondráš studenou lázní pod jeho vlastním mlýnským kolem potrestal.