Horní mlýn a přádelna

V prvním katastru obce Velký Šenov je v roce 1662 zmiňován mlynář Georg Elmer, který nechal v letech 1666–1670 pokřtít svoje dvě děti.

Výpis poddaných eviduje ve Velkém Šenově v roce 1752 tři mlýny. Přímo v Šenově byly dva, které později dostaly čp. 156 a 186. Třetí se nazýval Pitschmühle, stál při hranici s obcí Mikulášovice a byl později uváděn s čp. 47 ve farních matrikách obce Vilémov. Na tomto mlýně hospodařil v roce 1752 Anton Rössler (věk 39) s manželkou Annou Elisabeth (34), s mlynářským párem zde žilo jejich 5 dětí, Johana (13), Maria Elisabeth (10), Johann Joseph (7), Maria Magdalena (5), Appollonia (3) a Maria Franziska (1).

Již v roce 1756 zde byl nový mlynář, a to Gottfried Meyer (psáno také Mäier, věk 31) s manželkou Susannou (32). V roce 1762 žily s Meyerovými na mlýně jejich 3 děti, Maria Elisabeth (5), Johann Frantz (4) a Johann Joseph (1), v roce 1767 přibyla ještě dcera Maria Barbara.

Mlýn převzal syn Johann Joseph Meyer, v roce 1789 zde hospodařil s manželkou Marií Annou (24), rozenou Hesse, původem z Mikulášovic. Na mlýně s nimi žila jejich jednoroční dcera Barbara a otec Gottfried Meyer (65) jako vdovec. Z manželství s Marií Annou se ještě narodili synové Adalbert, Johann Joseph a dcera Franziska. Od roku 1813 je po bodu mlynáře uváděna jeho druhá manželka Theresia, rozená Opitz, dcera řeznického mistra z Velkého Šenova. V druhém manželství se narodily děti Karolina (1813), Leopold (1815), Theresia (1817) a Johann (1824).

Mlýn převzal syn z druhého manželství Leopold Meyer. V červenci 1834 jde uváděn jako mlynář s manželkou Theresií, rozenou Liersch, v zápise o narození jejich syna Karla Heinricha., rovněž při narozeni dalších dvou synů Emiliana Leopolda (říjen 1845) a  Juliuse Gustava (červen 1850).

Dle záznamů v matrikách hospodařili Leopold Meyer a Theresia na tomto mlýně ještě v 50. a 60. letech 19. století.

V roce 1877 zde byl zaznamenán nový mlynář z jiného rodu, a to Wenzel Vogel, syn zemědělce z obce Císařský. Za manželku měl Pauline, rozenou Helfer, původem z obce Ringenhain v Sasku, která byla na rozdíl od něj evangelického vyznání.  Přišli sem s dcerou Marií, narozenou v roce 1874. V matrice Velkého Šenova jsou zápisy o narození jejich dětí zde na mlýně: Anny (1877), Anselmy (1879), Laury (1881), Fridy Pauline (1883) a Wenzela Roberta (1885) a Oskara Franze (1894).

Vogelovi hospodařili na mlýně ještě začátkem prvního desetiletí 20. st.  V roce 1901 je o nich zmínka v souvislosti se svatbou jejich dcery Anselmy, která se v červenci 1901 provdala za Josefa Kittela, nožíře ve Velkém Šenově čp. 180. Ani jeden z jejich dvou synů mlýn nepřevzal. Starší syn Wenzel Robert se sice vyučil mlynářskému řemeslu, ale odešel odtud na mlýn v obci Bukovany čp. 18. Mladší syn Oskar Franz se vyučil pekařem, které prováděl zde v domě čp. 399. Tam s ním ke konci života bydleli i jeho rodiče poté, co Wenzel Vogel mlýn prodal. Muselo se tak stát před rokem 1908, protože mlynářka Pauline Vogel zemřela v únoru 1908 ve věku 56 roků již v domě čp. 399.

Mlýn koupil Anton Kasper, budovu rozšířil směrem na západ a přestavěl na přádelnu. Vedle postavil novou obytnou budovu, která dostala čp. 441, takže bývalý mlýn sloužil jen k provozním účelům přádelny. Anton Kasper je jako majitel přádelny uváděn v německém zdroji „Adressbuch für den politischen Bezirk Schluckenau“ pro roky 1908–1909. V tomto zdroji je ve Velkém Šenově evidován již jen jediný mlýn, kterým byl mlýn Josefa Göbela čp. 186.

V německém zdroji „Adressbuch für den politischen Bezirk Schluckenau“ zdroji pro rok 1923 je jako majitel přádelny čp. 156 a sousedního obytného domu čp. 441 zapsán Franz Dinnebier, který je jako provozovatel přádelny uváděn v seznamu z roku 1930 se jménem napsaným ve tvaru František Dinsbier.

Po válce byl majitel odsunut do Německa.

Dochovaly se obě budovy – přádelna čp. 156 přestavěná ze starého mlýna i obytná budova čp. 441 ze začátku 20. st. Budova čp. 156 je evidována jako stavba pro výrobu a skladování, čp. 441 slouží jako rodinný dům. Obě budovy mají stejného majitele.