Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
V roce 1619 statek Horní Domaslavice, zahrnující krom vlastní části obce i polovinu Tošanovic, Dobratice a Bukovice, čítal celkem 77 osedlých, z nich 22 sedláků, 24 zahradníků, 6 domkařů s polnostmi, 10 domkařů, 2 dědičné mlynáře, 1 nájemného mlynáře. Z uvedeného lze soudit, že jeden mlýn byl jistě v samotných Horních Domaslavicích, druhý v Dobraticích. Lokalizace třetího mlýna je nejasná.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V soupisu desátků z let 1749– 50 jsou zde zmiňováni jmenovitě tři mlynáři: Fajkoš, Palarčík a Goifar. Jeden z jmenovaných však zřejmě seděl na mlýně v osadě Kocurovice.
1836 Jan Kiša (Kischa)
V 19. století zde mlely dva mlýny, které ročně zpracovaly 14 měřic pšenice, 27 měřic žita, 15 měřic ječmene a 21 měřic ovsa.
Josef Struhal
S mletím se v Horních Domaslavicích skončilo nejpozději s přelomem 19. a 20. století.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
Systém starých vodních náhonů byl zničen nejpozději při regulaci řeky Lučiny zahájené v roce 1935 podle projektu z roku 1933.
Vlastní práce na regulaci začaly až 15. ledna 1936. V listopadu téhož roku byl dokončen jez, který však v září a říjnu zničila velká voda.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Definitivní zánik většiny mlýnských objektů a starých vodních náhonů přinesla až výstavba a napouštění Žermanické přehrady. V roce 1951 byly zahájeny přípravné práce na její stavbu, na jaře roku 1953 úpravy koryta Lučiny a v roce 1955 napouštění.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Kiša
- Kischa
- Struhal
- Fajkoš
- Palarčík
- Goifar
Historie mlýna také obsahuje:
Bez přesné lokalizace:
1749-1750 Fajkoš, Palarčík a Goifar
Dolní mlýn:
1836 Jan Kiša
Josef Struhal
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: