Kocurovický, Damkův, Tesarčíkův mlýn

Bez přesné lokace:

1749– 50 Fajkoš, Palarčík a Goifar

Kocurovice:

1836 Jakub Damek

Tesarčík

Žurek

Pověst o strašidle v Kocurovském mlýně
Tesarčík, když koupil mlýn v Kocurovicích, nebyl spokojen. Ve mlýně strašilo. Děti se bály spávat na půdě, ale ani v síni neměly klidný spánek. I ostatní lidé ve mlýně měli hrůzu z podivných zvuků. Stávalo se o půlnoci, že schody začaly praskat, jako by někdo po nich nosil těžké pytle. Když to děti uslyšely prvně, Hanka se polekala a utekla do kuchyně. Její bratr byl odvážnější. Chtěl vědět, kdo to po schodech chodí. Když se však podíval, nespatřil nic než tmu, jako by mu kdosi hodil pytel přes hlavu. Jindy zase se začalo po půlnoci točit mlýnské kolo. Vystrašený mlynář se hnal k závoře – a co vidí! Závora je zavřená a kola se točí bez vody. Jindy opět se ozval pod vantroky takový rámus, jak by zloději nakládali beze strachu do pytlů mouku. Když se však rozednilo, bylo vše při starém – nechybělo nic.
Nejobtížnější bylo vydržet ve mlýně na Velký pátek a na Štědrý den. Na tyto dva dny pozval mlynář sousedy a dobře je počastoval. Sousedé si vzali na obranu pantoky a svěcenou vodu a rozestavili se po mlýnici. O půlnoci však nastal takový vítr, že jim pohaslo světlo v lucernách a pantoky vypadly z rukou. Jediná spása
byla dostat se rychle do světnice a čekat, až se to dopuštění utiší.
Jednou přišel do mlýna pobožný pocestný, kterému se mlynářka svěřila se svým strachem před strašidlem. Pocestný jí poradil, aby zašla do Frýdku a dala
v poutním chrámu na modlení a na černou mši. Po černé mši mělo ve mlýně přestat strašit. Mlynářka pocestného poslechla. Zašla pěšky do Frýdku k vysloužilému faráři, který ji ujistil, že pocestný měl pravdu. Za poplatek 100 korun vykoná prý potřebné obřady a ve mlýně prý přestane do měsíce strašit.
Jak bylo ujednáno, tak se i stalo. Ve mlýně potom už nestrašilo.