Starý mlýnský náhon byl vystavěn neznámo kdy, avšak jeho základ je možno hledat již ve středověku. Jeho stavebníci, patrně frýdecká vrchnost, využila přirozeného dravého toku řeky Morávky, odkud bral náhon vodu, a vedla jej podél úpatí svahu říční terasy, završené na severozápadě vysokým ostrohem nad řekou Ostravicí, který byl využit pro založení města a vystavění strážního hrádku (pozdějšího zámku). Pod zámkem, kde se svahy kopce prudce zvedaly přímo z Ostravice, mlýnský náhon ústil do řeky. Před počátkem 2. třetiny 19. století, kdy začal velký rozmach židovských manufaktur, měl starý mlýnský náhon (Mühlgraben = mlýnský příkop) rozsah, který vykresluje vojenská mapa ze 60. let 18. století. Náhon začínal patrně jednoduchým
dřevěným jezem, vybudovaným na jednom z bočních ramen členitého řečiště dravé řeky Morávky, přibližně v místech za dnešní velkou staroměstskou pilou. Nejprve náhon směřoval k západu podél břehu říční terasy Morávky, kde podtékal cestu z Frýdku do Starého Města. Za ní se stáčel k severu a kopíroval svah říční terasy řeky Ostravice až k úpatí městského vrchu, který jej donutil zatočit k západu, k Zámecké obci. Za ní se náhon pod zámkem vléval do řeky Ostravice. V té době bylo na náhonu vystavěno celkem (dle mapy) celkem 6 objektů, jejichž mlýnská kola voda z příkopy poháněla.
V 19. století, s rozmachem zprvu skromných textilních provozů, musely být novým požadavkům na výkonnost vodních kol podřízeny i úpravy náhonu. Tomu se začalo nově říkat tovární příkopa Werkgraben). Jeho koryto bylo upravováno a zpevňováno kameny a dřevěnými kůly s proutěnými rošty. Po výstavbě nových hamrů a huti v Bašce na počátku 19 století byla část starého mlýnského náhonu využita pro zachycování a plavení palivového dříví z lesů v povodí Morávky do arcivévodského závodu.
V této době tovární náhon začínal stavidlem na rameni řeky Morávky přibližně v úrovni tehdejších čp. 789 a 794 (dnešní čp. 2002 a 2001), při němž byla zřízena menší dřevěná bouda. Začátek náhonu byl doplněn o tzv. mřeže (Rechle), dřevěnou konstrukci napříč ramena řeky Morávky, pomocí nichž bylo splavované dřevo zachycováno a směřováno do náhonu. Po něm se dřevo plavilo přímým úsekem až do míst současné staroměstské pily, kde bylo zřízeno rozsáhlé skladiště splaveného dřeva pro zajištění provozu bašťanské huti dřevem z revírů podél řeky Morávky. Skladiště se skládalo z několika paralelních vodních kanálů, kam bylo dřevo regulované vháněno a následně vytahováno na břeh a dále zpracováváno. Okrajovým ramenem vodních kanálů skladiště byl i starý tovární náhon, jehož stav vody nesměl být provozem skladiště ohrožen. Po založení a výstavbě nových arcivévodských hamrů a huti v Lipině u Lískovce (viz. Lískovec - Karlova huť) po roce 1833 začalo staroměstské skladiště sloužit nejenom pro závod v Bašce, ale nově i v Lískovci.
Za tímto účelem byl ze skladiště zřízen nový plavební kanál, který odváděl splavené dřevo až do Lískovce. Vedl kolem pravého břehu řeky Ostravice až do Zámecké obce pod frýdeckým zámkem, kde se složitě křížil se starým mlýnským náhonem. Za Zámeckou obcí byl plavební kanál technicky nákladně zaříznut do prudkých svahů pod zámkem a podél řeky Ostravice pokračoval až do Karlovy huti v Lipině. Sloužil však jen do roku 1868, kdy byla zahájena výstavba ostravsko – frýdlantské dráhy. Kanál byl v úseku mezi frýdeckou Zámeckou obcí a Lipinou zasypán a na jeho místě bylo vybudováno těleso železnice.
Samostatný úsek továrního náhonu (Werkgraben) od skladiště ve Starém Městě zůstal výrazným změnám ušetřen. V 50. letech 19. století došlo k jeho úpravám v důsledku výstavby nových textilních manufaktur a rozšiřování provozů firmou Josefa Munka i Adolfa Landsbergera. Modernizováno bylo i stavidlo a starý dřevěný splav na řece Morávce, který hnal vodu k pravobřežním stavidlům. Stavidla a jez byly jedny z nejdůležitějších částí kanálu, neboť byly by ty ve špatném stavu, nebyla by kanálem hnána voda na vodní kola jejich manufaktur. Pozůstatky tohoto technického zařízení bylo možno vidět až do roku 1931, kdy je zničila a částečně sebrala povodeň. Vlastní tovární (mlýnský) kanál sloužil svému účelu až do 30. let 20. století, i když již pouze pro pohon turbín vodních elektráren textilních podniků.
Původní vodní kola, pohánějící hřídele a strojní zařízení manufaktur, byla již ve 2. polovině 19. století postupně vytlačována moderními parními stroji. Po povodni v roce 1931, která zničila starý dřevěný jez a betonová stavidla na pravém břehu řeky Morávky přestala do náhonu vtékat voda a kanál byl postupně zasypáván. Pouze jeho střední a dolní část podpořená vodou z potoků Bílý, Černý a Vlčok zůstala zavodněná až do 70. – 80. let 20. století. Poté zanikly i poslední úseky bývalého továrního a mlýnského náhonu.
Tovární náhon ještě na počátku 20. století začínal na frýdeckém katastru vyústěním z areálu staroměstské parní pily (bývalý arcivévodský sklad dřeva) pod bývalou strojní přádelnou bratří Neumannů na Staroměstské ulici (dnes čp. 782, architektonicky cenná monumentální dvojpatrová průmyslová budova z režného zdiva) v blízkosti kaple sv. Otýlie. Zde podtékal silnici do Starého Města a podél úpatí návrší s areálem bývalého Munkova výrobního komplexu čp. 1077 (bývalá mechanická tkalcovna, úpravna, barvírna a tiskárna, později Slezan) se průběh náhonu stáčel k severu, k bývalým skladům firmy Landsberger u vlakového nádraží (bez čp.). Dnes tudy vede po tělese zasypaného náhonu stezka pro pěší.
Za Landsbergerovými sklady obtáčel náhon malé autobusové nádraží a podél svahu, na kterém dnes stojí supermarket Billa a komplex bývalé Landsbergerovy textilní přádelny (dnes čp. 1085) směřoval k Nádražní ulici. Tu podtékal na druhou stranu, kde na něm byla částečně svou severovýchodní částí vystavěna bývalá budova úpravny a bělidla firmy Munk (dnes Richterova tiskárna čp. 1089), která jeho vodní energii zpočátku rovněž využívala. Hned za Nádražní ulicí a bělidlem se náhon stáčel doprava k severu, podél fronty bývalého nejstaršího Munkova textilního závodu (dnes čp. 1090), který vznikl přestavbou starého papírenského mlýna. Na konci budovy se ještě v polovině 19. století tovární příkopa dělila stavidlem na dvě větve. Jedná část směřovala přímo k objektu bývalého moučného mlýna, později přestavěného a zakomponovaného do závodů Josefa Munka (staré čp. 87, dnes 1098), kde na jeho jižním průčelí byla umístěna dvojice vodních kol, které voda z náhonu uváděla do pohybu.
Za bývalým moučným mlýnem se náhon stáčel prudce o 180° zpět. Druhá větev kopírovala nároží bývalé papírny a odbočovala doleva, k jejímu severnímu průčelí, kde bylo umístěno vodní kolo, na nějž voda padala a dodávala mu potřebnou hydraulickou energii. Výškový rozdíl v místě severního průčelí budovy je i po její několikeré přestavbě dobře patrný. Hned za vodními koly papírny se do náhonu vracela voda z příkopu na výše položený bývalý vodní mlýn (staré čp. 87, dnes 1098) a utvořily opět jeden tok. V tomto místě, za papírnou, křížil tovární náhon tok Černého potoka, který procházel přibližnětrasou současné Potoční ulice a částečně z něj pomocí stavidla přijímal vodu. Černý potok jako jeden vodní tok vznikal v minulosti v místě křížení Těšínské a Potoční ulice soutokem s pravostranným Bílým potokem. Bílý potok do města přicházel od Černé cesty na Nových Dvorech, z Frýdeckého lesa. Trasou současné Sadové ulice se dostal až k pozdější Masarykově třídě, kterou podtékal a kolem domů čp. 1177 na Krátké ulici a čp. 1105 na Těšínské ulici se dostal až k soutoku Černým potokem. Naopak potok Černý přicházel ve směru od sídliště Slezská, z rovin na Panských Nových Dvorech, kde pramenil v lese Bahno. Nejprve ještě před městem přijal vody levostranného potoka Vlčok. V místě křižovatky ulic Nádražní, Viléma Závady a Masarykovy třídy podtekl hlavní městskou třídu a dostal se do dvorů současnou budovou Frýdečanky (čp. 1108). Protekl kolem domů čp. 1103 a 1104 a přijal zprava zmíněný Bílý potok. Za křížením s továrním náhonem pokračoval Černý potok ještě v polovině 19. století volným tokem přes louky v místech dnešní železniční trati a fotbalového stadionu až pod kostel sv. Jošta, kde se vléval do továrního náhonu a posiloval tak množství jeho vody ještě před Zámeckou obcí. Po rozmachu výstavby textilních manufaktur a výstavbě železniční trati, byl tok Černého potoka narovnán a veden podél tělesa železnice. Od konce 60. let 20. století byly úseky Bílého i Černého potoka v intravilánu města postupně zatrubňovány. Vraťme se nyní zpět k toku továrního náhonu. Za bývalou papírnou, po překonání Černého potoka, se obloukem stáčel k severu a obtékal tak terasu, kde byla později vystavěna moderní ubytovna pro dělníky firmy Adolfa Landspergera (dnes Střední odborná škola podnikání a řemesel čp. 1094 na Potoční ulici). Křížení náhonu a později vybudované železniční trati Frýdek – Těšín zprostředkovával dodnes dochovaný vysoký železobetonový můstek.
Hned za ním byla k továrnímu kanálu přistavěna mohutná zděná budova bývalé Munkovy textilní přádelny, tzv. Munkovic, vybudovaná na místě staré soukenické valchy (staré čp. 84, dnes bývalý Slezan 04 čp. 1175). Na její severovýchodní frontě byla umístěna mohutná vodní kola, které hydraulická síla vody z náhonu poháněla. Za Munkovicemi tovární příkopa směřovala přímo k severu a kopírovala úpatí návrší s kostelem sv. Jošta a celým jádrem města až do křížení s železniční tratí do Ostravy na jihovýchodním okraji návrší. Tady náhon vstupoval do areálu někdejšího vrchnostenského dvora, tzv. Zámecké obce, kde býval v minulosti vrchnostenský vodní moučný mlýn, později mandlovna, bělidlo a úpravna, které se staly základem textilní manufaktury firmy Landsberger.
Za ní se tovární náhon vléval pod zámkem do řeky Ostravice. Ve své vrcholné podobě od poloviny 19. do 30. let 20. století dosahoval frýdecký tovární náhon celkové délky bezmála 3 400 m. Většina průběhu továrního náhonu byla zlikvidována koncem 70. a počátkem 80. let 20. století v souvislosti s neregulovanou a megalomanskou přestavbou starého Frýdku, která zničila mnoho cenných historických a architektonických památek města společně s cenným urbanistickým celkem města jako takovým. Poslední stopy průběhu starého mlýnského „příkopu“ lze dnes rozpoznat pouze u vlakového nádraží, za bývalými sklady fa. Lansberger nebo v zarostlé zahradě blízko Střední odborné školy podnikání (čp. 1094 na Potoční ulici). Existujícími pamětníky jsou i dva betonové mosty, pod kterýma náhon protékal. Jeden se nachází pod železniční tratí směrem na Těšín, v sousedství bývalého Slezanu 04 a druhý před vrátnicí do areálu bývalého ředitelství Slezanu (někdejší vedení Landsbergerovy firmy) v ulici Na příkopě (Am Mühlgraben) za domkem čp. 2056.
