Frýdlantské mlýny obecně:
Okolo roku 1580 byly ve Frýdlantě 2 mlýny a poměrně vysoký počet pil – celkem 5. V urbáři frýdecko-místeckého panství se uvádí, že: „…fojt Jan drží svobodné fojtství i se mlýnkem, nedává platů až posavad žádných. Od pilného mlýna dává 1 kopu desek aneb 1 fl . (zl). Václav Urbánek od pilného mlýna 1 kopu desk, aneb pak 1 fl . Urban Hoderk od pilného mlýna 1 kopu desk, aneb pak 1 fl . Martin, mlynář, na sv. Jiří 10 gr., na sv. Václava 10 gr. Urban Košík od pilného mlýna 1 kopu desk, aneb pak 1 fl ., ještě ode dvů čtvrtí role dává 8 gr. Řehoř Pobuda na sv. Jiří 4 gr. na sv. Václava 4 gr. od mlýnku 18 gr.“
Roku 1637 si na své nově vyklučené pasece jistý Michal Pavelka vystavěl s povolením vrchnosti malý mlýn. Ve dvou termínech, na sv. Václava a na sv. Jiří, z něj měl každý rok na Hukvaldy odevzdávat po 19 groších. Roku 1640 – 1644 se uvádí v tzv. pasečních registrech mlynář Michal, zřejmě týž z roku 1637.
Dle sumáře z roku 1635 zde bylo v provozu celkem 5 pil, z toho 1 náležela k fojtství a nepodléhala vrchnostenskému zpoplatnění. Počtem pil se Frýdlantu n. O. přibližovaly pouze Kozlovice se 4 „pilnými mlýny“. Kromě pil se tehdy v obci nacházely ještě 3 „moučné mlýny“. Rovněž tento počet byl ve srovnání s ostatními lokalitami na hukvaldském panství vysoký, neboť třemi mlýny disponovaly pouze Kozlovice, městečko Místek a město Ostrava.
K roku 1655 se dovídáme o 6 mlýnech či pilách, které frýdlantští osedlí provozovali a z nichž každoročně platili předepsané částky: „…z mlýna Hoškova na sv. Václava 1 zl., 8 gr., 4 d., na sv. jiří 1 zl., 8 gr., 4 d., z mlýna Martínkova na sv. Václava 1 zl., 8 gr., 4 d., na sv. Jiří 1 zl., 8 gr., 4 d., z mlýna Kamového na sv. Václava 1 R., na sv. Jiří 1 zl…, z mlýna Pavelkova na sv. Václava 19 gr., 2 d., na sv. Jiří 19 gr., 2 d., z mlýna lubenského na sv. Václava 23 gr., 1 d., na sv. Jiří 23 gr., 1 d., z nového mlýna fojtového na sv. Václava 1 zl., na sv. Jiří 1 zl…“
V polovině 17. století byli ve Frýdlaně tři mlynáři, z nichž jeden se jmenoval Adam. Kromě mlynářského řemesla se zčásti věnoval svému chalupnickému gruntu,
při němž choval koně a tři krávy.
V 70. letech 17. století se zmiňují selské mlýny fojta Ondry Pešata, Macka Jandy, jehož mlýn připojila roku 1675 vrchnost k hamrům, a chalupnický mlýn Jana Kanie. Všechny měli pouze jedno složení. Kromě techto tří mlýnů tu byl svobodný mlýn v držení fojta. V některém z nich provozoval svou živnost mlynář Jan.
Ke konci 17. století již počet mlýnů stoupl na 5. Jejich držiteli byli Ondra Ondruš, jistý Martínek, Jura Hošek, Jan Kania a fojt Roman. Dohromady z nich každoročně odváděli vrchnosti 11 zlatých a 29 grošů.
V polovině 18. století tu bylo celkem 6 mlýnů, jejichž držiteli v roce 1746 byli fojt Jan Kuhejda ml., Jakub Kolčař, Tomáš Tichavský, jistý Ondrušák, Matyáš Kožuch a Adam Rakuš. Posledně jmenované dva mlýny byly vystavěny až po roku 1730.
Ve 20. letech 18. století bral mlynář 2,5 zlatého, za měřici pšenice (70 l), za stejnou míru žita 2 zlaté 12 krejcarů, za měřici ječmene pak rovné 2 zlaté a za stejné
množství ovsa 54 krejcarů.
Dle soupisu z let 1754 – 1755 mlel ve fojtově mlýně Jan Polák a v mlýně Františka Kožucha to byl František Salatek. Sami mleli ve vlastních mlýnech Jakub Kolčář, Bartoloměj Tichavský a vdova Gachová. Na rozdíl od roku 1746 se počet mlýnů snížil.
Pět jich ve Frýdlantě fungovalo i kolem roku 1776. Byly to mlýny fojta Tomáše Chrobáčka, Františka Kožucha, Martina Ondruše, Karla Adamovského a Bartoloměje
Tichavského. Martin Ondruš navíc žádal vrchnost o povolení zřídit si při mlýně i pilu, čemuž bylo roku 1777 vyhověno. Mlýn Karla Adamovského odkoupil roku 1780
jeho synovec František Chamrád. Podobně změnil svého majitele mlýn, který držel koncem 18. století Josef Gach, který jej roku 1798 odprodal Josefu Kaňákovi z Pržna.
Ve Frýdlantu pracovalo v polovině 18. století pět mlýnů. Samostatné podniky představovaly jen dva z nich, zbývající tři byly ve spojení se selskými grunty a tvořily tak jen doplněk ve způsobu obživy svých držitelů.
Některé z mlýnů podlehly požárům. Poprvé u většího požáru zasáhly nové sbory v roce 1889 při požáru mlýna „Břeský“ a pak při druhém velkém požáru Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1899. Dále z větších požárů to byly požár pily v roce 1915 a požár Kadlecova mlýna v roce 1945.
Mlýny byly původně na čp. 45, 82, 142, 157, 194 a 285.
Fojtský mlýn
Mlýn kdysi stával na dnešní Wolkerove ulici, mezi levým břehem hutního náhonu a dnešní budovou č.p. 279 prodejny stavebnin Pro-Doma. V tomto místě kolem vodního náhonu jsou dodnes patrné betonové zpevnění břehů a patka pro uchycení vodního kola. Na parcele bývalého mlýnu a pozdější pily stojí původní zděný objekt, v minulosti sloužící jako místnost pro pilaře. Dle sdělení nynějšího majitele budovy Romana Němce, se zachovala jen proto, že po dobu znárodnění až do restituce sloužila jako zázemí pro řidiče spotřebního družstva Jednota , které na přilehlých pozemcích provozovalo stavebniny. Dřevěná pilnice, brusírna a sklad byly zbourány dle demoličního výměru z r.1981. Mlýn a později pila byla situována asi 40m pod soutokem hutního náhonu s jeho pomocným regulačním kanálem, na pozemcích bývalého fojtství mezi Hamrem č.7 Anton Theodor a arcibiskupskou válcovnou, později známou pod názvem Rádlo.
(12 2021, Roman Němec)
