V pramenech, zvláště v pozemkové knize se dovídáme o mlýnku, který patřil rodině Kišů. Bohužel nejsme schopni již zjistit o který mlýn šlo. Dozvídáme se, že roku 1639 mohli Kišové „na svém gruntečku mlýnek k mletí obilí zbudovati.“ Cena gruntu před výstavbou mlýna byla jen 30 tol. Poté se pohybovala v intervalu 99 až 110 tol. Postavení mlýna tedy znamenalo krok, který znamenal značné zhodnocení gruntu. V soupisech první pozemkové knihy se velice často objevuje jméno soukromého věřitele Jiříka Kiše. Ze 20 soupisů měl zapsány pohledávky v sedmi z nich. Odpočítáme-li soupisy z let 1656 a 1676 tak ostatních pět bylo zapsáno v krátkém rozmezí 1662 až 1668. Součet aktiv jen z 60. let činil skoro 100 tol. (93 tol.). Z otcovy finanční zdatnosti profitovaly ještě jeho potomci, které nacházíme v pozdějších záznamech dluhů, např. v roce 1701 byl zaznamenán dluh 40 tol, jež měl být vyplacen Janovi Kišovi. Jiřímu Kišovi k jeho finančnímu podnikání zřejmě pomohla událost, která se vztahovala k roku 1656, kdy po matce zdědil grunt s mlýnkem a nebyl zatížen jeho splácením, protože jeho jediný bratr byl vyrovnán gruntem, koupeným za matčiny peníze. Přitom je třeba připomenout předchozí rychlé finanční polepšení rodiny Kišových – Jiříkův otec Jan v roce 1617 začal hospodařit na gruntu za 30 tol. V roce 1639 mu bylo povoleno postavit mlýnek, Jiřík přebíral grunt v hodnotě 110 tol. Matka se jako věřitelka v soupisech dluhů vyskytuje také, a to v roce 1654 u položky s hodnotou 34 tol 18 gr.
V roce 1770 byli v obci kromě fojta 4 sedláci, 5 půlsedláků, 3 zahradníci, 22 velkodomkařů, 25 malodomkařů a 3 mlynáři.
Všechny tři mlýny na horní vodu zpracovaly ročně 30 měřic pšenice, 120 měřic žita, 30 měřic ječmene, 80 měřic ovsa a 15 měřic pohanky.
