Jedna z prvních písemných zmínek vztahujících se k malému mlýnu je listina z roku 1746, ve které Ignác Cahel, mlynář z malého mlýnku, zapisuje své nevlastní dceři Barboře, dceři po zemřelém Matoušovi Jiříkovi, na tomto mlýnku 106 zl. a 40 kr. Ze zápisu vyplývá, že původním majitelem mlýna byl právě Matouš Jiřík, jehož vdova se po jeho smrti znova vdala za zmíněného Cahela. (listina v archivu Odboru mus. Mat. Míst.) Rod Jiříků se v Místku a okolí v souvislosti s mlýny vyskytoval velmi často, především pak na mlýně ve Sviadnově.
V soupise držitelů domů na místeckém Zámostí z roku 1778 je uveden i malý mlýnek a jako jeho majitel jistý Paseka.
Z roku 1783 pochází zmínka o tzv. „malém mináři“. tj. mlynáři z malého mlýnku – v registru útrat plátna společného z 14. října v položce „malému mináři dáno za bílení 200 kusů plátna 100 zl.
Před rokem 1792 malý mlýnek vlastnil Jan Ježíšek, těšínský velkoměšťan.
Posledním mlynářským rodem na tomto mlýně byla rodina Tichavských. Prvním z rodu byl Tomáš Tichavský, který je zde jako mlynář uveden v roce 1816 a obci z mlýna platí 7 zl. 36 krejcarů ročního platu.
1833 Jan Liberda
Zřejmě jeho syn, Viktor Tichavský, je jako mlynář na malém mlýně uveden v roce 1843 a platí obci roční plat za nájem mlýna jen 3 zl. 2 kr. Příčinou takřka polovičního nájmu oproti nájmu v dobách jeho otce může být pozvolná stagnace mlýna, jeho nevýhodná poloha a silná konkurence okolních mlýnů. Po tomto datu veškeré zmínky o malém mlýnku mizí. Rodina Tichavských již zřejmě neměla vůli ani možnosti nevýdělečný mlýnek udržovat a jeho provoz zastavila.
