Fojtův mlýn, Mališova pila

V urbáři z roku 1636 – uváděn  mlýn.

1770 tu bylo 10 sedláků včetně fojta, 4 zahradníci včetně mlynáře a 19 chalupníků.

V roce 1637 koupil za 175 zl. frýdecký pán Jiří z Oppersdorfu mlýn od fojta Mikuláše a zřídil při něm také olejnu.

Vodu pohánějící tento mlýn dodávala řeka Ostravice, ze které byl vykopán vodní příkop asi 500 m výše a po dalších 500 m se zase znovu voda vlévala do řeky Ostravice. Mlýn byl značně veliký na svou dobu, vody bylo dostatek, následkem vybudovaného dřevěného jezu za tím účelem, na horním konci vesnice. 

V urbáři z roku 1664 mlýn a lis na olej.

Když byly vybudovány hutě v Bašce, bylo tam zapotřebí k tavbě železa hodně dřevěného uhlí, proto dala vrchnost vykopat po celé délce katastru obce Pržna tzv. Plavarský potok. Tento potok sbíral vodu ze čtyř prženských potůčků pod kopcem zv. Břeh a odváděl ji do Bašky. Jelikož přesto bylo v něm vody málo, byl napojen pod obcí Lubno na řeku Ostravici, která dodávala vody valnou většinu. Jelikož napojení plavarského potoka na řeku Ostravici bylo asi o 200 m výše než jez, dodávající vodu do mlýna, ubylo mlýnu vody natolik, že se jí hlavně v letních měsících nedostávalo. Proto význam prženského mlýna upadal, až z něho se stal pomalu jen klepáč.

Jak a kdy se zase dostal prženský mlýn do soukromých rukou, není známo, až roku 1776 je v knihách zmínka, že majitelem mlýna byl rod Kaňáků, jmenovitě
Adolf Kaňák (Kaniak).

Mlýn semlel v polovině 19. století ročně 10 měřic pšenice, 70 měřic žita, 10 měřic ječmene a 60 měřic ovsa.

K roku 1874 se činí záznam ve vodní knize, že mlynářem byl Josef Kaniak.
Tento rod Kaňáků měl v držení mlýn až do roku 1894, kdy byl prodán a koupil ho Josef Mališ, rolník ze Starých Hamrů.

Roku 1895 mlýn vyhořel.

Mališ z něho udělal nejdříve stoupu na drcení stromové kůry zv. tříslo a pak ho přestavil na pilu, pila měla až do přelomu století pouze jeden katr zv. „valach“, později se zvětšovala, ale přesto to byl podnik malý.

Po zániku hutí v Bašce, zanikl také význam plavarského potoka v Pržně, jeho napojení na řeku Ostravici bylo zasypáno a tím bylo pomoženo níže položenému mlýnu, později pile, která si činila větší nároky na vodní sílu.

1913 Josef Mališ společně s Frýdeckou stavební firmou Bratří Neumannové vybudoval kamenný jez místo původního dřevěného (jenž povodeň poničila a z něhož vždy odebírala pila (dříve mlýn) vodu.

Teprve nástupce Josefa Mališe, jeho syn František dal po první světové válce pilu přebudovat, postavil moderní halu, dal vyhloubit potok jak k odtoku, tak také zbudoval mohutný kamenný náhon zv. „vantroky“, zabudoval turbinu, takže mohl nasadit k řezání dřeva 3 katry i s pomocnými stroji a zřídit také v podniku
bednárnu. Část síly také věnoval k výrobě elektrického proudu, který zásoboval nejen podnik, ale také horní část obce včetně školy.

1930 František Mališ

Pila Mališ v Pržně zaměstnávala původně jen asi 10 dělníků, teprve po důkladné renovaci stoupl počet dělníků až na 60. Nemalou zásluhu měla na tom zmíněná bednárna, která byla na svou dobu podnik značně moderní. Mzdy na této pile nedosahovaly valné výše. Následkem celosvětové krize a konkurence hlavně pil na Ostravici a ve Starém Městě, jedné arcibiskupské a druhé státní se svým obrovským lesním zázemím, jen těžko se tato pila držela nad vodou a proto výdělky se pohybovaly u mladých dělníků v rozmezí 1 Kčs – 1.50 Kčs na hodinu a u starších maximálně 2,50 Kčs. Největší expanze firmy nastala za 1. republiky a pak ihned po válce. V této době to byla jedna z nejvýznamnějších firem mikroregionu Frýdlantska. Disponovala vlastní vodní elektrárnou. Touto elektřinou byla schopna zásobovat celou obec. Po 1. svět. válce František Mališ v roce 1919 pilu zmodernizoval, prohloubil a zpevnil náhon (oficiální název je „Mlýnský potok“) a místo původních vodních kol zabudoval turbínu o výkonu 120HP (cca 90kW) a získal povolení na 2,1m3/s, přičemž katry i další stroje mohla být poháněny buďto mechanicky pomocí transmise, nebo pomocí vyrobené elektrické energie. Který ze způsobů a v jakých případech byl preferován, bohužel nevíme. Při dostatku vody byl pohon transmisí a při nedostatku elektricky za pomocí lokomobily, nebo zda byla transmise jen záloha při poruše elektrického napájení, kdo ví… Když byl dostatek vody, tento výkon stačil nejen pro provoz pily, ale i pro zásobování velké části obce elektrickou energií (zvláště pak v době, kdy pila nepracovala), když byl vody nedostatek, dodávala pile el. energii takzvaná „Lokomobila“ = velký parní stroj v němž se topilo pilinami (zkrátka odpadem z pořezu dříví). Rovněž měla možnost využívat přípojku k síti železničních tratí, což jí usnadnilo vývoz řeziva do zahraničí (zejména Holandska, Německa, Rakouska, ale také do Španělska nebo Velké Británie) a díky tomu i rychlou expanzi firmy. Teprve po létech krize, před druhou světovou válkou se i tam mzdy zvedly na výši podniků ostatních svého oboru.

Pila čp. 10 v Pržně byla majetkem Františka Mališe až do znárodnění, pak její význam upadal, až posléze byla i likvidována a stroje rozebrány a odvezeny.

Pilu komunisté vyvlastnili i s fungující turbínou, kterou zničili, bezdůvodně zničili kašnu, z velké části ji zavalili sutí, totéž udělali s lokomobilou. To vše patrně jen aby dokázali, že od teď je vše jinak, protože na obou těchto energetických zdrojích majiteli nesmírně záleželo a byly takříkajíc „jeho chloubou“. Mališovi jen sdělili, že mají energie dostatek a takovéto malé elektrárny nepotřebují.

Po nějakém čase byla uvedena znovu do provozu Okresním stavebním podnikem ve Frýdku, u kterého zůstala až do restitucí po roce 1989 resp. 1992, kdy přešla nazpět do rukou rodiny Mališů.

Novodobé dějiny Pily Mališ byly většinou ve znamení rekonstrukcí, oprav a údržby zdevastovaných nemovitostí, dostavby sušárny řeziva a velkých investic do obnovy strojového parku, který byl rovněž v katastrofálním stavu. Pila Mališ je jednou z mála tuzemských pil, která mohla po vyvlastnění opět navázat na úspěšnou tradici minulých generací. O tom svědčí existence firmy ve stále se zvyšujícím konkurenčním prostředí pilařské výroby v severomoravském regionu. Pila Mališ je nyní financována výhradně z vlastních zdrojů bez jakéhokoli úvěrového zatížení.  V současné době je zde nainstalována pouze malá turbína z hlediska jejího nízkého výkonu a energetických nároků pily, je veškerá energie dodávána přímo do distribuční sítě a přímou souvislost sprovozem pily pilou má společnou vlastně jen lokalitu. Dnešní majitelé František a Jiří Mališovi kladou největší důraz na kvalitu a spolehlivost. Více jak stoletá tradice firmy a její dobré jméno k tomu zavazuje.