mlýn a brusírna ocelového zboží

V soupise poddaných z roku 1766 byl na zdejším mlýně zapsán mlynář Hans Georg Heyne (věk 53) s manželkou Marií Annou (37), s nimi jejich děti Maria Anna (12), Johann Anton Ferdinand (8), Maria Agnes (2) a v roce 1766 narozená Maria Veronika.

V roce 1771 dostal mlýn při číslování domů číslo 488. Hospodařil zde výše uvedený mlynářský pár.

V roce 1789 hospodařili na mlýně syn předchozího Anton Heyne (32) a jeho manželka Theresia (27). V roce 1819 byla situace na mlýně nezměněná, hospodařil zde stejný mlynářský pár bez dětí.

Po Heynových přišel na mlýn mlynář Johann Georg Schubert (narozen 1784) s manželkou Theresií, rozenou Lindner). V lednu 1827 se jim narodil dědic mlýna, syn Johann Franz. Johann Georg a Theresia byli na mlýně evidováni ještě koncem 40. let 19. st.

Johann Franz Schubert, syn předchozího mlynáře, se oženil S Marií Reginou Petters, dcerou sedláka z Mikulášovic. V matrice obce je záznam o narození jejich dcery Theresie dne 4. 7. 1861.

Johann Franz Schubert byl posledním mlynářem na tomto mlýně. Další držitel Josef Pohl byl povoláním nožíř a přestavěl mlýn na brusírnu ocelových výrobků. Společně s manželkou Julií, rozenou Michel, je zde zmiňován v březnu1880, kdy se mu v čp. 488 narodil syn Hermann.

Dle německého zdroje „Adressbuch für den politischen Bezirk Schluckenau“ byl vodní provoz čp. 488 v majetku družstva Solidaria a fungoval jako brusírna ocelového zboží. Stejné údaje jsou uvedeny i v seznamu vodních provozů v roce 1930.