Parní mlýn

Komín je součástí areálu bývalé olejny, původně parního mlýna, jednoho z nejstarších v Čechách. K jeho modernizaci došlo v roce 1880, kdy byl komín vystavěn. Podstavec, dřík i hlavice komína jsou oktogonální. Vyzděn je z plných cihel jednotné barevnosti.
Původně byl na tomto místě v letech 1844-46 vystavěn Parní mlýn Pražsko-lovosické společnosti (Prag-Lobositzer Dampsfmühle), jeden z prvních parních mlýnů v Čechách vůbec. Autorem mlýna byl známý stavitel železnic Jan Perner, po jeho smrti v roce 1845 byl projekt upraven. Sousední kolejiště Severní státní dráhy bylo budováno takřka současně, v letech 1845-51. K modernizaci mlýna došlo v roce 1880, stavební úpravy provedl místní stavitel Carl Seeman (je zmíněn například jako prováděcí firma při zvýšení věže kostela v nedalekých Sulejovicích v roce 1887). V rámci této etapy došlo k vybudování předmětného komína. Jeho autor je však neznámý. Patrně bylo zapotřebí specializovaného projektanta a stavitele, tím lze vyloučit lovosického Seemana. Na komíně byl donedávna umístěn smaltovaný štítek s nápisem Schöberl & Co. Spezial Bauunternehmung Karlsbad. Tato firma však vznikla až v roce 1892, patrně tedy komín pouze v pozdější době udržovala. Komín má tedy v podstatě jednu stavební etapu, proměňovalo se jen jeho okolí. Původ cihel, z kterých je komín vyzděný, zatím není rovněž znám. Na některých místech lze na nich v ploše údajně najít značku (takzvaný „kolek“), jde zřejmě o písmena L a B, zkratku se však nepodařilo rozluštit respektive propojit s konkrétním výrobcem. V roce 1895 byla založena Lovosická a. s. pro výrobu rostlinných olejů (Lobositzer Aktiengesellschaft für Erzeugung Vegetabilischen Oele), tedy tzv. „olejna“, která budovu mlýna koupila a dále areál rozvíjela. Později továrnu patrně zakoupila firma Schicht a tak se stala od roku 1930 součástí koncernu Unilever. Po druhé světové válce a znárodnění pokračovala chvíli samostatně, od roku 1958 jako pobočka státního podniku Setuza (Severočeské tukové závody). V rámci privatizace v roce 1992 přešla do rukou koncernu Aniveg. Výroba v továrně byla ukončena v roce 2000. Od té doby probíhají v areálu demolice a snaha území dekontaminovat. Komín tak zůstal nakonec jedinou nezlikvidovanou stavbou uvnitř vnitrobloku továrny.
Komín je součástí areálu bývalé olejny, původně parního mlýna. Továrna byla postupně budována mezi jihozápadním okrajem historického jádra a obloukem kolejiště tehdy nově vznikající železniční trati. Tovární budovy, vymezující areál, jsou v podstatě součástí blokové zástavby města. Vzhledem ke své výšce se komín do jisté míry též uplatňuje v nepříliš výrazném městském panoramatu.;

Výška komína je 49 metrů. Trubka má v podstavci, dříku i hlavici osmiboký profil. Podstavec má stěny svislé, konicita dříku je 5,2%.;

Těleso komína je vyzděno z plných cihel. Sokl podstavce a římsy jsou kamenné, pískovcové. Dřík obepínají obruče z ocelových plocháčů, patrně z pozdější doby. Vodorovný kouřový kanál dotující komín z boku z východní strany podzemím je vyzděný, valeně zaklenutý, nyní částečně propadlý.

Komín je architektonizován jako sloup, rozčleněn na podstavec, prstenec (jako náznak patky), dřík a hlavici. Sloup má spíše egyptský než antický charakter, hlavice připomíná snad trochu lotosový květ se zavřeným kalichem, ale jen velmi vzdáleně. Podstavec (podnož) je širší, rovněž oktogonální, má kamenný sokl (patku). Nároží hmoty podstavce (kostky) zvýrazňují lizény, vodorovná horní lizéna je navíc vynesena zubořezem. Nad těmito lizénovými poli je další, tentokrát dvojstupňový zubořez krakorců z předsunutých cihel, který vynáší kamennou římsu (příklop). Ta ukončuje podstavec. Na podstavci stojí na (s dříkem shodně zděném) spodním prstenci hladký režný dřík. Ukončuje ho hlavice - nejprve (bez rozšíření) horním prstencem s omítnutými lizénovými rámy (horní lizénu podpírají vždy tři zuby zubořezu), poté ozdobným odsazením z cihel kladených na bok (zakrývá ho obruč) na které dosedá krakorcový pás (každý druhý krakorec je z čela omítnutý, patrně z ozdobných důvodů). Krakorce umožňují vyložení poslední kamenné římsy, zděná koruna hlavice na ní je již užší, bez ozdob. Do výšky dále šikmo ční již jen čtyři prosté tyče hromosvodu. Plné cihly mají jednu barevnost, komín nemá pro novější komíny typické ornamenty vyskládané z vícebarevných dutinových cihel radiálek. Je odkázán pouze na působení pomocí plastického uspořádání, dvojbarevnost trochu supluje pouze skrovné užití omítky (u lizén a krakorců hlavice), je však otázka, zda je toto omítnutí původní. Ocelové obruče jsou natřené zeleně. Vertikála je zvenku ze severovýchodní strany pochozí pomocí žebříku ze stupadel. Stupadla jsou zazděná do každé páté spáry. Každé desáté stupadlo má za sebou bezpečnostní odpočívací oblouk (třmen). Severovýchod je patrně zvolen z důvodu převládajícího směru větru, aby bylo možné kontrolovat nejexponovanější tedy návětrnou část. Na tělese komína lze najít několik pozoruhodných detailů: zejména vročení * 1880 * zhotovené a zazděné do pole mezi lizénami na východní straně podstavce. Jde o keramickou obdélnou reliéfní desku. Dále malý bílý kulatý smaltovaný štítek s modrým číslem 1, co označoval již není jasné. Do podstavce je zabudováno ještě zcela utilitárně několik ocelových (dnes již zohýbaných) konzol.;
Podle metodiky hodnocení komínů, vyvinuté FS ČVUT, patří lovosický komín parního mlýna později olejny mezi padesátku nejhodnotnějších zděných továrních komínů na území České republiky, ze 3100 existujících. Tvoří tedy bezesporu špičku nejhodnotnějších zděných komínů u nás.

Svým oktogonálním řešením a vyzděním z plných cihel zároveň reprezentuje starší generaci komínů před nástupem komínů z dutinových barevných cihel radiálek. Je pozoruhodný zejména svým výrazným architektonickým zpracováním. To ale už není zásadně poplatné historismu, tvoří svůj vlastní typus, který se již nesnaží o doslovnou nápodobu historických předloh jiných stavebních typů např. sloupu nebo věže. Plasticita dosažená prostorovým uplatněním režného zdiva v kombinaci s několika kamennými články, podtržená ne zcela obvyklým reliéfním vročením umístěným na podstavci, je výrazná a zároveň uměřená. Komín tak splňuje přísný nárok stát se pro budoucí generace fyzicky existujícím zástupcem i komínů nedochovaných, již zbořených.

Je zároveň symbolem a jedním z historických dokladů průmyslového vzestupu Lovosic, potažmo celého Ústeckého kraje. V případě jeho prohlášení za nemovitou kulturní památku by se stal, vedle dvou kostelů, zámku a jednoho památníku, pátou a nutno říct výrazně signifikantní památkou města. Komín má i potenciál pro současné využití, jako orientační bod (poutač) a součást panoramatu města.