Šarbochův, Zemanův mlýn

Téměř v sousedství Kalinova mlýna byl postaven "Šarbochův mlýn" na Cikánce - v pořadí od pramene již sedmnáctý. Patřil původně rodině paní Šarbochové, roz. Suché ze Řeporyjí. Josef Šarboch se sem přiženil před 1.svět. válkou. Věno své paní požil místo na zařízení mlýna na výstavbu přepychvé reprezentační vily Mařenky, kterou si pronajímali bohatí letní hosté. Zařízení mlýna však zůstalo zastaralé. V té době přicházela doba mlýnů válcových. Tím vznikala silná konkurence, takže Šarbochovi neměli příliš mnoho zákazníků v poměru k modernějším mlýnům. Koníčkem mlynáře Šarbocha byla myslivost, mnoho času mu pro mlýn nezbývalo. Jinak byl ovšem člověkem velmi kulturním a vlasteneckým, byl členem kosořského Sokola, který vydatně finančně podporoval. K občanům se choval velmi přátelsky a velkoryse, což se nepříliš příznivě projevovalo na jeho hospodářství. O jeho kulturní úrovni svědčí fakt, že jej navštěvoval jako přítele Mistr Alois Jirásek. Existují fotografie, vlastnoručně Mistrem Jiráskem podepsané, jak sedí na zahradě u mlýna v kruhu rodiny Šarbochových. V památníku vydaném u příležitosti Mistrova úmrtí jsou tyto fotografie s věnováním uvedeny. Během druhé sv. války velmi pomáhal Josef Šarboch občanům, mlel "na černo", aby ulehčil zásobovací situaci a za to byl poslán do koncentračního tábora na několik let. Po válce se vrátil živ. Žil v letech asi 1880-1947. Josef a Marie Šarbochovi měli dvě dcery, z nichž jedna se provdala za prof. Šváchu, tělocvikáře a zaníceného Sokola, druhá si vzala syna Karla Böhma, majitele hostince Na Cikánce, také Karla. Jejich syn, opět Karel, je projektantem letišť. V roce 1958 byl mlýn zbořen, protože bylo třeba rozšířit a vybudovat lomové hospodářství pro cementárnu, která předtím spolkla i další velký mlýn - Předního Maška. Od tohoto místa směrem k Radotínu se rozkládá kolos koncernového podniku Cementáren a vápenek, cementárna Lochkov. 

(Irena Kozáková)