Scholzův mlýn

Mlýn patřil k nejstarším na Cvikovsku. V Urbáři zákupského panství z roku 1560 však zachycen není, místo něj je tam uveden mlýn v Mařenicích, který měl být dle mladších zdrojů postaven až v první třetině 18. století. Existuje tedy možnost, že v Urbáři byl zachycen tento mlýn a že došlo k záměně.

K původnímu okruhu mlýna náležely mleči v Mařeničkách, Mařenicích, Naději a zřejmě částečně v Dolní Světlé.

První zdejší mlynář je znám jménem k roku 1695. Byl to Adam Kreichwigs, koupil mlýn se dvěma složeními za 200 zl., 1706 je uveden jako mlynářský mistr Adam Kreibich, který vystavěl mlýn v Mařenicích (čp. 19).   V roce 1712 převedl mlýn na svého švagra Johanna Knechtela z Naděje za 500 kop. Po něm následoval Hans Christoph Walter, který mlýn koupil v roce 1753 za 1550 zl. Poplatky tehdy činily 22 zl. 40 kr., 2 strychy a 2 věrtele pšenice a 28 strychů žita na vykrmení vepřů, dále v naturáliích 1 strych a 1 věrtel žita se stejnou mírou ovsa. Na opravy dostával mlynář od vrchnosti 40 kusů dlouhých prken ročně.

Tereziánský katastr (uzavřen k roku 1757) uvádí mlýn o jednom kole na nestálé a jednom kole na stálé vodě.

K roku 1780 byl mlýn převeden na mlynářského mistra Josefa Pohla ze Svoru, tehdy měl staré čp. 44. Josef Pohl za něj zaplatil 2607 zl. Dalšími mlynáři byli 1815 Johan Pohl (cena 12500 zl.), 1817 Franz Scholze ze zahradnické usedlosti v Krompachu (cena 8000 zl.), 1818 Josef Müller z Mařenic (cena 7200 zl.), 1828 Augustin Hanke (cena 900 zl. konvenční měny).

Od roku 1860 vlastnil mlýn Heinrich Göttlich.

Vodní kniha zde po roce 1870 eviduje dědice Heinricha Göttlicha. Vybavením patřil mlýn mezi největší a nejdříve modernizované v regionu. Měl 3 mlecí a 1 špicovací složení. Zařízení pohánělo na rozdíl od starších údajů jen jedno vodní kolo na horní vodu o průměru 6,34 m.

V roce 1874 bylo provedeno normování vodního díla.

Další majitel Josef Mitter provedl v roce 1909 úpravu dna lednice.

V roce 1928 vlastnil mlýn Max Scholz, v tomto roce provedl výměnu vodního kola za spirální Francisovu turbínu firmy Günther & Lohse Hermannseifen (dnes Rudník na Trutnovsku), kolaudována byla v roce 1929. Současně prováděl modernizaci zařízení dle plánů strojírny Machaň & Comp. Pardubice.

V roce 1930 je stále uváděn majitel Max Scholz. V roce 1934 mlýn provozoval spořitelní a úvěrový spolek Mařenice (Spar- und Unterstützungsverein Gross-Mergthal). V tomto roce byla provedena revize vodního díla.

V roce 1938 vlastnil mlýn Ernst Scholz.

Po ukončení 2. světové války byl Ernestu Scholzovi mlýn zkonfiskován a v roce 1947 byl úředně uzavřen. Vybavení ze mlýna bylo použito pro modernizaci dosud fungujících mlýnů v okolí, z velké části bylo odvezeno do mlýna v Kunraticích čp. 61.