Pártlův mlýn

Pártlův mlýn je poměrně mladý. Louku, na níž byl mlýn vystavěn, si koupil v roce 1870 zdejší mlynář (z čp.43) Dominik Kuneš. Jeho prvotním záměrem nebylo postavit další mlýn, nýbrž valchu a krupník, o povolení stavby si požádal v březnu 1872. Při místním šetření si záměr výstavby pochvalovali místní punčocháři, kteří pletli vlněné ponožky. Úředníci požadovali vystavět jez s propustí pro plavbu polenového dříví po Blanici. Mlynáři Kunešovi byla stavba povolena 16. května 1872 s tím, že práce dokončí do konce roku 1873. Na žádost mlynáře byla dostavba prodloužena. V polovině roku 1874 již mlynář žádal o vyznačení vodního cejchu na jezu.
Valcha byla uvedena do provozu v roce 1875, avšak svůj účel plnila jen krátce. Práce ubývalo a po sedmi letech se tu činnost na dalších pět let zastavila. „Následkem úpadku punčochářského řemesla v krajině zdejší zaniklo valchářství úplně, že jsem byl nucen valchu roku 1882 zrušit, čímž jsem značných ztrát utrpěl. Jelikož mě stavba velké náklady stála, aby kapitál vynaložený neležel ladem, mám v úmyslu na místě zrušené valchy zřídit mlýn o dvou složeních. Mimo zvýšení zdí o dva metry nebude stavba v žádném směru změněna,“ oznamoval mlynář Kuneš hejtmanství v červnu roku 1887.
Rekonstrukce vnitřku mlýna spočívala v odstranění stroje na valchu a starého stroje na kroupy a jejich nahrazení dvěma složeními,  jedno české složení a jeden amerikánský stroj. Oba stroje pohánělo jedno mlýnské kolo na spodní vodu soustavy Poncelata s 80 cm širokými lopatkami.
Manželé Kunešovi měli řekli bychom dlouhodobě finanční problémy. Majetek postupně propadl vodňanské záložně, která mlynáři Kunešovi půjčovala peníze.
Mlýn koupil 1. února 1899 František Pártl s manželkou Marií roz. Rokůsková. František Pártl pocházel ze mlýna v Budkově na Libotyňském potoce, pod hrází rybníka, kde žilo několik generací jeho rodu.
V roce 1902 mlýn přestavován.

V roce 1919 požádal František Pártl o povolení zřídit Francisovu turbínu. Při vodoprávním řízení v červnu 1919 bylo zaznamenáno, že mlýnské stroje pohání kolo na spodní vodu o průměru 6,9 m a šířce 1,1 m, o počtu 60 lopatek. Pro zřízení rutbíny má být náhon nově upraven, kanál ženoucí vodu na turbínu bude široký 2,3 m a jalová splav 1 m. Rozdíl mezi spodní a svrchní vodou je 1,7 m, hltnost turbíny 1500 l/s, výkon 26,2 HP. Kolaudace se konala v říjnu roku 1920 a bylo konstatováno, že turbína je instalována dle plánu a stavba nad ní je zakryta taškovou krytinou na pultové střeše.
Následně bylo vyměněno i strojní vybavení.

Mlýn je uveden i v Seznamech vodních děl republiky Československé z roku 1932

V únoru 1942 byl mlynář Theodor Pártl zatčen za poslech zahraničního rozhlasu, vrátil se až v květnu 1945. Mlýn po dobu války pracoval.

Na začátku padesátých let minulého století byl mlýn znárodněn a pracoval pod Jihočeskými mlýny n.p. do začátku šedesátých let. Byl mezi posledními pěti mlýny, které ještě na okrese byly v provozu. Poslední mle mlýn l v Brusném u Netolic a pak zůstal na okrese jen velký obchodní mlýn, kdysi firma Kuliš v Netolicích.

Mlýn je ve vlastnictví otce a syna Theodora Pártlových. Francisova turbína je v provozu.