Na webových stránkách se před časem objevil následující článek, který o mlýně hovoří. Pro jeho zajímavost jej ponecháváme v původním znění:
„Několik desítek let před druhou světovou válkou sloužil obyvatelům obce Písek starý vodní mlýn s pilou. Pokud někdy půjdete od Obecního úřadu v Písku k řece Olši, po několika desítkách metrů si můžete po levé straně všimnout strouhy s rozšířeným korytem, jejíž stěny jsou vyloženy kamením. Zde stával starý písecký vodní mlýn a pila.
O jejich historii mi vyprávěla paní Zuzanna Klusová vdova po panu Janu Klusovi, která dodneška obývá dům, kde mlýn s pilou stával.
Stavení má číslo popisné 53 a za to, že dnes ještě stojí, vděčíme výše zmíněným manželům. Původní dřevěná chalupa byla na tomto místě, podle zápisů v rodinné kronice, vybudována v roce 1906. Od tohoto roku se také s jistotou datuje existence pily i mlýnu.
Technické vybavení bylon následující. Pila měla dva katry, jeden mohl řezat dřevo o větším průměru a ten druhý zpracovával menší klády. Mlýn měl poměrně velký mlýnský kámen, ale při mletí mouky nebylo potřeba takového množství vody jako při řezání, a tak se voda ze strouhy odkláněla do dřevěného koryta s mnohem menším průtokem. Katry stávaly na ploše dnešní verandy domku paní Klusové, ale mlýn byl situován v prostoru dnešní kuchyně. Všechna tři zařízení, tedy dva katry i mlýn, byla poháněna dřevěným vodním kolem.
Mlýn i pila sloužily svému účelu až do druhé světové války. A tak, jak válka ukončila mnohé lidské životy a zničila spoustu cenných hodnot, byla příčinou konce i píseckého mlýnu. Naposledy se v mlýnu mlela mouka ještě na počátku války. Pak již dřevěné kolo náhonu přestalo klapat, mlýn osiřel, zuby na pile začaly rezivět a stavení nezadržitelně chátralo. Málem by došlo k jeho demolici, ale jak už jsem zmínil, manžele Klusovi se rozhodli stavení rekonstruovat a znovu obydlet. S novými obyvateli se začala psát i nová historie místa. Domek byl přestavěn do současné podoby v letech 1969 až 1970. Katry byly demontovány, mlýn zrušen a masivní kolo náhonu z tvrdého dřeva odstraněno. Velký podkladní mlýnský kámen byl rozbit na čtyři díly a použit do nárožních základů. Jeden katr majitelé prodali do Jednotného zemědělského družstva v Hrádku. Druhý odváželi někam do Bukovce, ale cíle své cesty nedosáhl, protože spadl z vozu a rozbil se. Skončit tak zřejmě jako šrot v blízkých Třineckých železárnách.
Ze starého mlýna se ale dochoval kulatý mlýnský kámen, který dodnes stojí jako svědek dávné minulosti na zahradě domku paní Klusové. Má úctyhodné rozměry, jeho průměr je 80 centimetrů, tloušťka 30 centimetrů a průměr vnitřního otvoru je 20 centimetrů. Kámen určitě stojí za shlédnutí. Dávnou historii stavení také připomíná stará truhla z roku 1857, která ještě pamatuje „staré časy“ a nachází se ve stavení.
Dobová fotografie z rodinného alba paní Klusové zachycuje velké litinové ozubené kolo, u kterého se dali vyfotit rodinní příslušníci. Z fotografie je patrné, jak ozubené litinové kolo rozvodu přesahuje výšku dospělých osob. Jeho průměr byl velmi pravděpodobněkolem dvou metrů.
Současný dochovaný náhon čerpá vodu ze vzdálenějšího Byrtusovského potoka a odtok ústí do blízkého Viatrovického potoka. Původní starý mlýn měl ale náhon z řeky Olše a začínal nad starým splavem, který se nedochoval. Stopa po tomto náhonu je v terénu doposud znatelná. Paní Klusová dodnes vzpomíná, jak se jako mladí v rozšířeném náhonu poblíž domu koupali. Strouhou teklo „mnoho vody“ a „bylo zde spoustu raků“. Dnešní stav strouhy s minimem průtokové vody, tyto časy jen stěží připomene.
V roce 1906 byli majiteli mlýnu Chraścinovi - prarodiče paní Klusové. Po nich mlýn převzal Paveł Klus a následně manželé Klusovi, které jsme představili v úvodu. Paměť rodiny ale sahá ještě před pana Chraścinu k panu Zmudovi, který byl prvním manželem paní Marie (později Chraścinové). Před nimi byl údajně majitelem starého stavení nějaký Žid, jehož jméno se nepodařilo doložit.
Jedna skutečnost skýtá naději v pátrání po dávné minulosti píseckého mlýnu. Dochovaly se totiž ručně psané kupní a převodní smlouvy z let 1885, 1878, 1875,
1870,1837 a dokonce z roku 1776. Jejich rozluštění a případný překlad nebude, jak jsem zjistil, zcela snadné, ale jistě by přispěly k odhalení zajímavé minulosti naší obce.
Velmi potěšující je rovněž záměr současného majitele nemovitosti, obnovit v budoucnu dřevěné mlýnské kolo. Tato výborná myšlenka by se měla zcela jistě
podpořit a dle mého mínění v prvním kroku zpracovat do projektu, na jehož realizaci by se mohla z části podílet třeba i obec Písek. Obec by tak získala další působivé „staronové“ zákoutí, které by se mohlo stát nejen cílem procházek místních obyvatel, ale i přijíždějících turistů.“
