Historie
Obecná historie:
Nejstarší mlýn na západním kraji města u Tiché Orlice je datován rokem 1568. V roce 1880 zde stál patrový mlýn se čtyřmi vodními koly a 79,6 metru dlouhým náhonem. Roku 1900 mlýn vyhořel, ale již následujícího roku byl obnoven Emilem Petříkem (1869–1919). Petřík od roku 1909 rovněž provozoval patrovou tkalcovnu čp. 36. Zásadní proměnou prošel areál v roce 1921, kdy byla postavena čtyřpodlažní mlýnice vybavená automatickým válcovým mlýnem. Projekt vypracovala v roce 1920 pardubická firma Josefa Prokopa synové a místní stavitel Bohumil Vojtěch. Roku 1923 nahradil Miroslav Petřík čtyři vodní kola dvěma Francisovými turbínami o výkonu 20 a 30 HP. Tkalcovnu od roku 1941 využívala olomoucká firma J. Wagner a spol. pro výrobu bakelitových vypínačů a pojistek, po začlenění firmy do n. p. Orlické elektrotechnické závody roku 1951 byla budova upravena na učňovské dílny. V únoru 2003 vypukl v mlýnici požár, který zlikvidoval téměř kompletně zachované původní technologické vybavení. Od té doby je budova ve špatném stavu, domy čp. 115 a 287 jsou neobydlené, čp. 23 využívá střední odborné učiliště.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
První zmínka o mlýnu pochází z roku 1568, kdy je uváděn jako náchlební mlýn.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Martin Leder (39 let), žena Anna (33), synové Jiřík (18) a Václav (14), dcera Anna (11), všichni katolíci
V Tereziánském katastru je uveden panský mlýn o jednom kole na nestálé vodě, užívaný vrchností. K roku 1714 je s olejnou. Starý mlýn stával blíže k cestě, mlecí stroje poháněla dvě kola. Z druhé strany náhonu stávala pila poháněná jedním kolem a stoupa, poháněná také jedním kolem.
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Za Johanna Petříka bylo dne 27. 9. 1880 zasazeno normální znamení, jehož popis je ve vložce vodní knihy. Objekt v roce 1900 vyhořel a o rok později byl přestavěn.
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
V roce 1921 byl vybudován několikapatrový umělecký mlýn, kolaudovaný v roce 1923. Při kolaudaci 2 nových Francisových turbín dne 10. 11. 1930 bylo osazeno i nové normální znamení na mlýnici.
1930 majitel Miroslav Petřík
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Roku 1948 byl mlýn znárodněn a ještě během 50. let 20. století se zde mlelo.
Mlýn zakonzervován jako rezervní pro případ války.
23.8.1977 mlýn zapsán do státního seznamu památek (?)
Vývoj po roce 1989
Po roce 1989 byl mlýn v restituci navrácen potomkovi bývalých mlynářů, panu Petříkovi.
8. února 2003 mlýn vyhořel, požár vypukl v 3.55 ráno, mlýnice prohořela od vrchu až dolů (zapálen patrně úmyslně)
Požár mlýna patřil k největším v Letohradě za poslední léta. Hasičům byl nahlášen 8. února 2003 před čtvrtou ráno. S ohněm za až dvacetistupňového mrazu bojovalo několik hasičských jednotek. „Uvnitř objektu byly dřevěné stropy, které se propadly. Dále byla v budově i původní technologie a těžké kovové věci propadávaly stropy dolů. Požár hasiči likvidovali více než dvanáct hodin,“ uvedla tehdy k zásahu tisková mluvčí hasičů Vendula Horáková. Po požáru se letohradský mlýn proměnil doslova v ledový palác.
Na konci února 2021 byla zahájena kompletní demolice objektu. (RŠ)
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1651 Martin Leder
1880 Jan Petřík
1930-1936 Miroslav Petřík
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
Hlavičkový (firemní) papír
