mlýn Klepáček; Klappelmühle

První zmínka o mlýnu je z roku 1637, kdy je zmiňován „mlýn nad vsí Štokovem“. Znovu je mlýn zapsán v urbáři panství Planá v roce 1641.

Mlynář musel nad mlýnem vybudovat rybník, zaznamenaný k roku 1713, aby mohl v potůčku zadržet dostatek vody pro pohon mlýna.

Tereziánský katastr uvádí v roce 1757 mlynáře Martina Nahrhafta.

V 70. letech 19. století zde hospodařil Johann Nahrhaft, který mlýn koupil od svého otce. Mlýn měl tehdy 2 složení a 2 vodní kola na horní vodu umístěná ve dvou oddělených budovách. To znamená, že druhá menší budova situovaná asi 100 m od mlýna sloužila jako samostatný (pomocný) mlýn.

V roce 1876 byl u mlýna osazen vodní cejch.

Dle sčítání obyvatel z roku 1910 vlastnil mlýn čp. 54 Johann Nahrhaft, který se na mlýně narodil v roce 1883.  S ním zde žila jeho manželka Johanna a syn Josef (narozen roku 1910). Mlynářským řemeslem se zabýval celý zbytek zdejší rodiny, bratr Anton a strýc rovněž Anton. Bydlel zde s nimi také otec mlynáře Georg Nahrhaft a matka Anna Marie.

Před rokem 1930 dochází ke změně majitelů, Nahrhaftové mlýn opustili a přichází sem rodina Himmelů. V roce 1930 je v soupise vodních děl ve Štokově čp. 54 uváděn Josef Himmel. Objekt byl evidován jako mlýn a pila.

Josef Himmel se rozhodl mlýn zmodernizovat. Projekt na osazení nové turbíny vypracovala firma Josefa Prokopa synové z Pardubic. K mlýnu byla přistavěna nová patrová lednice, do ní byla vložena nová spirální Francisova turbína a napojena na kovové potrubí přivádějící vodu z náhonu rozšířeného na rybníček. Kolaudace turbíny proběhla v roce 1932. Při ní bylo konstatováno, že turbína je instalována, avšak zařízení mlýna ani šindelky nebylo modernizováno.

Josef Himmel plánovanou modernizaci vybavení nedokončil, zabránil mu v tom odsun do Německa v roce 1945. O mlýn stojící o samotě nebyl mezi osídlenci zájem a zůstal neosídlený. V roce 1946 ho navštívil úřadník Fondu národní obnovy a ve zprávě uvedl, že mlýn stojí osamocen v lesích, majetek není nikým hlídán, a proto žádá o neprodlené zabezpečení objektu. Ve mlýně nalezl zařízení, které ohodnotil na 17 230 Kč. Zařízení bylo staré, prakticky z doby kolem roku 1876, kdy zde byl osazen cejch. K cennějšímu vybavení patřily pouze elektromotory, cirkulárka, hoblovka a turbína z roku 1932. Další revize proběhla v roce 1948, mlýn byl nalezen vyrabovaný, avšak zařízení se dochovalo. To bylo v roce 1949 úředně zlikvidováno a odvezeno do šrotu, kde za ně stát utržil 635 Kčs.

V roce 1946 požádal o opuštěný mlýn čp. 54, sousední objekt čp. 77 a blízké rybníčky nadpraporčík Václav Burda z Bolevce, který tehdy sloužil v Plané. Byl nadšený rybář a u mlýna chtěl zřídit sádky na pstruhy. Nechtěl však zemědělskou půdu a dobytek, který mu úředníci Fondu národní obnovy v rámci přídělu nutili. Požadované rybníčky mu však úředníci nepřidělili. Musel také čelit opakovanému rozkrádání mlýna. Nakonec Burda v roce 1948 z mlýna odešel, protože samotný mlýn bez požadovaných rybníčků pro něj neměl význam. Opuštěný mlýn se stal zdrojem stavebního materiálu a měnil se ve zříceninu.

Na leteckém snímku z roku 1958 jsou viditelné již jen obrysy obvodových zdí.