Malostránský, Buchtovský, Jarolímův mlýn

1588 (nejstarší dochovaná zmínka) - Po tomto roce kupuje mlýn Jan Buchta od mlynáře Jíry ve službách Zdenka Leopolda a Jetřicha Berků. Po otci Janovi přebírá mlýn syn Jiří Buchta. Toho času platí robotní povinnosti dávat vrchnosti z ročního platu 1 zlatý a 28 krejcarů.
počátek 17. století – Meziříčtí kupují mlýn od Jiřího Buchty, hodlajíce jeho výnosem hradit četná městská vydání.

1608 Zuzana, pozůstalá dcera po nebožtíku Vondrovi z Malé Stránky si vzala Václava Příhodu, tkalce
1614 - Zdeněk Berka z Dubé osvobodil mlýn od ročního platu 1 zlatý a 28 krejcarů a vší roboty. Obec nemá vlastního mlynáře a dává mlýn do pachtu (pronájmu) Pavlu Švejdovi a poté Martinu Vaškovi.

1687 – Kvůli malému zisku prodává obec mlýn Josefu Sedlinskému, mlynáři na panském mlýně pod zámkem se 3 složeními na mouku, stoupami a vším příslušenstvím za 60 kop. mor. (700 zlatých). Přitom si obec vymínila předkupní právo, kdyby Sedlický mlýn prodával.
1706 - Zlepšený mlýn kupuje Jan Eliáš Hamža za 620 kop. (723 zlatých a 20 krejcarů).
1738 - Za stejnou cenu mlýn Hamža prodává Františku Šimáčkovi.
1795 - Rod Šimáčků prodává mlýn Františku Valovi a jeho manželce Anně za 1450 zlatých.
1826 - Do Velkého Meziříčí přišel vandrem krajánek Jan Čermák a Malostránský mlýn koupil za 1348 zlatých. Potomci tohoto rodu, původem z Uhřínova, pak vlastnili mlýn v Mlýnské ulici a Podhradský. Po Čermákovi drželi mlýn kratší dobu ještě Josef Krič a Jakub Dobrovolný.

pol. 19. stol.: ve mlýně zahynula při mletí Mariana, manželka Matouše Kudláčka z Náměstí č. 28 (staré 388), tak nešťastně, že si manžel odnesl její tělo v travní plachtě.

V r. 1869 mlýn koupil Jan Jarolím se ženou Antonií. V roce 1900 vdova Antonie Jarolímová dědí polovinu mlýna, prodává ji městu Velké Meziříčí a stěhuje se k synovi do jiného mlýna.

V roce 1904 město Velké Meziříčí prodává Jarolímův mlýn továrníku v kožedělném průmyslu Karlu Jelínkovi za 14 000 korun s podmínkou, že tu vybuduje vodní elektrárnu a bude zásobovat město elektrickým proudem. Karel Jelínek mlýn zbořil a na témže místě vystavěl v letech 1904 - 1907 moderní obytnou vilu. Z původního náhonu udělal vodní elektrárnu s Francisovou turbínou s dynamem na stejnosměrný proud, od r. 1915 na střídavý proud.

1922 Francisova turbína nahrazena výkonnější Kaplanovou.

1930 elektrárna A.Jelínek a syn

Vodní elektrárna zde byla od roku 1904 až do r. 1946, kdy byla znárodněna.

Vodní turbína byla r. 1987 vymontována a dána do šrotu (podle jiné verze ji se souhlasem tehdejšího ředitele závodu SVIT Bohumila Příhody vymontoval občan Š. z Borů a použil k stejnému účelu na své MVE v Borech).

1992 zchátralou a napolo opuštěnou Jelínkovu vilu získal Ing. Lubomír Jurek a přestavěl ji na hotel, restauraci a minipivovar.