M l ý n S o u t i c e (text poslala Martina Budilová)
V části zvané Podol, pod obcí Soutice, dodnes stojí starý mlýn popisné číslo 34.
Mlýn měl v 18. stol. tři mlýnská kola na spodní vodu, součástí mlýna byla také pila a slup na odchyt ryb.
První zpráva o mlýnu je z roku 1759, kdy je doložena transakce mezi baronem Josefem Františkem z Puteáni a Františkem Veselým. Tento mlynář zde mlel obilí a prodával mouku. Po jeho smrti se mlýna ujal jeho syn František. Od něj v roce 1810 mlýn zakoupil mlynář Jan Štědrý. Předkupní právo mlýn si vymínil majitel Soutického panství baron s Puteáni. Ani ne rok po té vyměnil mlynář Štědrý mlýn s Josefem Burdou, chobotským mlynářem.
Od něj mlýn v roce 1815 zakoupila Anna Kačerová, nová majitelka ale již za půl roku mlýn prodává a to Matěji Kamarýtovi a ten jej ještě v témže roce prodává Antonínu Franclovi, který ho zakoupil pro svého syna Vojtěcha.
Již plnoletý Vojtěch Francl vyměnil svůj dominikální mlýn za mlýn v Krouticích na křešetickém panství s mlynářem Václavem Masilkou.
Od něj ho v roce 1832 koupili manželé Pilátovi, ti mlýn v následujícím roce prodali Karlu Nebeskému.
V roce 1862 mlýn vyhořel a zůstal v troskách. Další desetiletí je mlýn spojen s rodem Donátových.
V listopadu roku 1894 se v Borku u Semil oženil Václav Donát s Annou Beránkovou. Rodiče mu přenechali rodinný mlýn za 1550 zlatých a padesát zlatých mu odpustili jako svatební dar.
Pro neshodu s okolními mlynáři se Václav Donát rozhodl zakoupit si mlýn jiný. Tak objevil vyhořelý mlýn pod Souticemi.
Krajina, kde vyhořelý mlýn stál se mu tak zalíbila, že mlýn zakoupil.
Rekonstrukce byla velmi nákladná. Mlýn již neměl dvě, ale tři složení a veškeré zařízení bylo nutné opravit, rekonstruována byla i pila. Do opraveného mlýna se pak nastěhoval se svou manželkou a dvěma dětmi. Syn Václav se v roce 1921 vyučil mlynářem a v témže roce přistavěl se svým otcem druhé patro. Po otcově smrti v prosinci roku 1927 se stal majitelem poloviny mlýna se svou matkou.
V těchto letech se také uskutečnila modernizace a původní mlýnské kameny (dnes součást zahradní zídky) byly nahrazeny novými válcovými stolicemi.
Václav byl v té době již ženatý s Anežkou Vilímovskou ze Soutic, s kterou měl také dvě děti, Vratislava a Václava. Mlynář ve věku šestatřiceti let náhle v roce 1933 umírá. Vedení mlýna se ujímá jeho žena. Syna Vratislava posílá po vyučení na zkušenou. Ten po dvou letech absolvuje i Potravinářskou školu v Pardubicích. Po ukončení vzdělání se Vratislav vrací pracovat do mlýna své matky.
K další modernizaci mlýna dochází po druhé světové válce. Stará dřevěná kola jsou nahrazena vodní Francisovou turbínou.
V padesátých letech (1952) byl mlýn převzat do správy Výkupním podnikem města Vlašim. Od té doby již mlýn chátrá. Pila byla zrušena. Vratislav Donát zde v té době mohl pracovat jako zaměstnanec a mohl zde i bydlet. Za dva roky přešel mlýn pod správu n.p. Mlýny a pekárny Pardubice, resp. Čerčany (doklad o tom je možné najít na štítkách přibytých na schodu, který vede ke stavidlu). V té době mělo dojít k vystěhování rodiny Donátových z mlýna, sešlo z toho jenom díky tomu, že tehdejší starosta Soutic den před podpisem vyhošťovacího dekretu zemřel. Na jejich vystěhování se tak časem zapomnělo a rodina zde bydlela i nadále.
Mlýn přestal mlít a byl definitivně uzavřen v roce 1957. Sloužila už jen malá vodní elektrárna, která po rekonstrukci v roce 1960 dodávala elektrický proud do rozvodné sítě. I tato elektrárna byla v roce 1967 zlikvidována.
V sedmdesátých letech byl mlýn, respektive hospodářské budovy, využívány jako sklady materiálu pro s.p. Metrostav, který v té době prováděl výstavbu úpravny vody, vznikající zároveň s výstavbou přehradní nádrže Švihov (Želivka). V té době mlýn patřil pod správu n.p. Středočeské mlýny a pekárny. Tito majitelé se o mlýn nestarali a ten pustnul.
Na konci minulého stolení byl mlýn v restituci vrácen rodině Donátových. Mlýn i ostatní hospodářské objekty byly v té době ve velmi špatném stavu. Z původních tří hospodářských budov stojí v současné době pouze jedna, bývalé stáje. Ve snaze zachránit alespoň objekt mlýna, prodali majitelé v roce 1995 turbínu (ta je v současné době umístěna ve mlýně u Sázavy nad Sázavou) a za získané peníze provedli opravu střechy. (Po zprovoznění přehradní nádrže, již nebyla turbína funkční neboť byl značně omezen průtok vody v řece.)
Vzhledem k nedostatku prostředků na rekonstrukci se sourozenci Donátovi rozhodli mlýn prodat. Od roku 2001 se zde vystřídalo mnoho zájemců, mlýn byl však prodán až v lednu roku 2004. Kdy se novou majitelkou stává Martina Budilová.
Poslední mlynář, pan Vratislav Donát, byl velice oblíbeným Soutickým občanem, mimo jiné se zasloužil o záchranu sochy sv. Jana Nepomuckého, ta byla při likvidaci starého mostu spojujícího oba břehy zchozena do vody a most byl odstřelen.
Dnes je socha umístěna na kamenném mostě přes náhon. V říjnu roku 2009 byla socha sv. Jana Nepomuckého sesazena a do dubna roku 2010 na soše probíhali restaurátorské práce.
U mlýna měla chalupu rodina spisovatele Vojtěch Zamarovského, autora knih Za sedmi divy světa, Bohové a hrdinové antických bájí a dalších.
Donátův mlýn je jako jeden z posledních dochovaných mlýnů na horním toku řeky Želivky.
