Lichtenbergův, Horní, Syrových mlýn

Mlýn na Tiché Orlici, nazývaný též Panský, stál patrně již ve 14. století. Roku 1718 měl čtyři složení, dvě stoupy a mlýn na olej. Roku 1879 jej koupil rolník Josef Lichtenberg, který o pět let později vystavěl na místě vedlejšího domku čp. 87 obytnou budovu a o patro zvýšil mlýnici. Roku 1891 zadal pražské firmě Waldek a Wagner zakázku na vodní elektrárnu, jež zprvu zásobovala elektřinou zámek, pivovar a později krátce i město. Roku 1894 Lichtenberg instaloval parní stroj o síle 40 HP, z téže doby pocházel dnes již zbořený 23 metrů vysoký polygonální komín. Roku 1902 pořídil mlynář druhou Girardovu turbínu. V roce 1914 prodal mlýn s pilou Václavu Syrovému, jehož syn František zde působil od konce první světové války. Roku 1915 budova vyhořela a v následujícím roce firma K. Havlíček a R. Deutscher vypracovala plány nového dvoupatrového válcového mlýna, poháněného dvěma Francisovými turbínami, s elektrárnou a pilou. Na konci třicátých let přibyla ke strojnímu zařízení dvě zabudovaná sila o kapacitě dvou vagonů obilí s automatickou váhou, čističkou a pračkou. Objem mletí se ale postupně snižoval, nakonec se zde obilí pouze šrotovalo. V roce 1943 převzal živnost František Syrový mladší († 1971). Roku 1951 byla na mlýn uvalena národní správa, po osmi letech následovalo znárodnění a přiřazení k n. p. Mlýny Předměřice. V sedmdesátých letech byl provoz ukončen a strojní zařízení demontováno. Mlýn se po roce 1989 navrátil soukromé majitelce, roku 1991 v něm zahájila provoz malá vodní elektrárna. V letech 1992–1993 vznikla nárožní přístavba obchodního a kancelářského domu podle návrhu architekta Pavla Čížka. V udržované mlýnské budově dnes sídlí řada malých firem.