1614, svědecká registra komorního soudu:
"Na den sv. Šimona a Judy toho roku bylo svatební veselí Jana Malána, do domu Jakuba Netrvala mlynáře (ve mlýně pod Nedanicemi). Když byli svatebčané ve mlýně, pověděl někdo v Nedanicích Janovi Adamovi Janovskému z Janovic, že je zde jeden sedlák, co by chtěl dceru mlynáře Netrvala, kterou ale Jan Adam miloval. Tu přišel Janovský z Nedanic do mlýna jako ztřeštěný, nejprve se s formany pral a hned kord na Jana Vlka, roupovského rychtáře dobýval. A když byl upamatován, že Vlk je poddaný Jana z Klenového, nejvyššího písaře, zase svůj kord schoval a Vlka rychtáři nedamskému do vězení vzíti doporučil. Byl tu pak Matěj Piskáček ze vsi Žitína, který při tom veselí na dudy pískal, také poddaný pana Klenovského, a ten pravil k Vlkovi: "Jděte vy, pane rychtáři roupovský, do vězení, když vás poroučí bráti, však pán náš, nejvyšší písař Království českého, o tom dobře zví." I optal se ho Janovský: "Čí jsi ty a odkud jsi?" Odpvěděl mu, že jest pana písaře nejvyššího poddaný. Tu lál mu Janovský, že jest sakramentský šelma, a přistoupiv k němu, dal mu dva flinky, až ho krev polila. Potom, dobyv kordu, sháněl se za jinými okolo mlýna a stodol, až se dostal do světnice. Tu se sedláci do něho dali a přes stůl ho táhli, jedni sem a druzí tam, že ho mohli přetrhnouti. Naštěstí je tu rozvedeno, že Janovskému škody neudělali."
Jan z Klenového se potom svých poddaných ujal a Janovského pohnal před soud, aby byl pokutován.
