Vodník v Podkostelním mlýně
Dnes již po mlýně v Místku, který stával při cestě z Antoníčkova náměstí ke kostelu sv. Jakuba, není ani památky. Podle posledního majitele říkali mlýnu Ševčíkův mlýn. Vodní strouha tekla náhonem na mlýnské kolo, pod kterým se usadil vodník Hastršilko. Ten si liboval na pivě z nedaleké hospody na Antoníčkově náměstí. Do hospody si netroufal, neboť by mu tam v kouři a dýmu z fajfek a cigaret vyschl šos.
Jednou šla sloužící děvečka z hospody s plným džbánkem a najednou se před ní zjevil Hastršilko a řekl: "Dej mně napít trochu piva, pán to nepozná! Neboj se, až přijdeš domů, podáš pánovi džbán a bude plný pěny, on bude sice pít jen vodu, ale bude tě vychvalovat, jaké jsi přinesla pivo!" Děvečka ze strachu svolila. Vodník půlku džbánku piva vypil a zbytek vylil na zem. Pak nabral vodu z náhonu a děvečka nevěřila očím, že ve džbánu hned byla vysoká pěna jako smetana. "To je pivo, to má říz! Takové jsi ještě nikdy nepřinesla!", pochvaloval si pán. Děvečka potají ochutnala pár kapek piva a s hnusem je vyplivla, chutnaly jako smradlavá voda z náhonu.
Když šla příště pro pivo, najednou jí zastoupil cestu neznámý mládenec a chtěl po ní hubičku. Děvečka se bránila a volala o pomoc. Z náhonu vyskočil vodník Hastršilko, drcl do mládence a ten se hned válel ve strouze, i když byl ve svátečních šatech. Tak se vodník odměnil za to, že mu dříve dala napít piva.
Při největším shonu a návalu práce se v Ševčíkově mlýně zastavilo kolo. Mlynář i stárek, oba již postarší, nechtěli lézt do náhonu, a tak tak poslali mládka. Mládek uviděl vodníka, jak si sedí na mlýnském kole a vesele si hvízdá. "Co tu lenošíš, vodníku, když se nám kolo netočí a každý pořádný vodník se stará o to, aby mlýn klapal bez ustání!" "Jak se má kolo točit, když se mezi kolo a kamennou stěnu náhonu dostal velký kámen?", odpověděl mládkovi vodník. A hned se nabíl, že kámen odstraní, když mu mládek přinese čerstvě natočené pivo. Mládek se pak radoval, neboť od mlynáře dostal celých 10 zlatek, protože nepřiznal, kdo vlastně kámen odstranil.
Vodník se lidem moc neukazoval. Jen jednou vytrestal opilého občana, člena místecké městské rady. Ten šel z nedalekého hostince, zastavil se u náhonu a poklidně do něho močil. "Přestaň! Co ty mi chčiš do mojiho lužka?", volal rozzlobený vodník na opilce a protíral si rozespalé oči. A ten se ohradil, že jako člen městské rady si může dělat, co chce. Vodník na něj prskl vodu, aby nad tím opilcem získal moc, a hned ho stáhnul do strouhy. Tam mu přidržel hlavu pod vodou a vybízel ho: "Napij se toho, co z tebe vyteklo!" A zděšený Místečan musel pít něco nedobrého... Vícekrát už kolem mlýna navečer nešel. Později Hastršilko zmizel neznámo kam, a tak Místek přišel o svého vodníka.
POLÁŠKOVÁ, Jiřina a Jaromír POLÁŠEK. Pověsti z tajemného Štandlu: místecké pověsti. 1. vyd. Hukvaldy-Dobrá: Putujme, 2013. Putujme za pověstmi. ISBN 978-80-87712-84-9.
