Jiráskův, Škodův mlýn

Mlýn patřil k jednomu ze statků. Teprve 8. září 1653odprodal Matej Skop „zpustlý mlejnec“ za 30 kop míšeňských Jakubu Kumprychtovi s kusem sadu, "co ho pod strouhou jest". Ten mlýn opravil a zvelebený prodal v roce 1672 Jiříku Čepelkovi za 120 kop míš. Od toho jej koupil syn Matěj Čepelka za 120 kop míš. a potom ještě vnuk Václav Čepelka již za 300 kop míš.

V matrikách hronovské farnosti se nachází záznam, že ve Zbečníku v čp. 43 se 15. 7. 1799 narodil Josef Antonín Jirásek, jehož otcem byl František Jirásek, mlynář a 1/4 sedlák ve Zbečníku, a matkou Ludmila, dcera Františka Semeráka, mlynáře ve Zbečníku čp. 43. Z uvedeného vyplývá, že po generaci tří mlynářů z rodu Čepelků se stal dalším majitelem mlýna František Semerák. Sňatkem s jeho dcerou přešel objekt mlýna čp. 43 do majetku manželů Františka a Ludmily Jiráskových. Těm se 6 5.1802 narodil druhý syn František.

Na Císařském povinném otisku a Indikační skice z roku 1840 je mlýn čp. 43 na náhonu nazvaném jako Mlýnský potok (Mühlbach) zanesen, není ale jako mlýn označen. Zřejmě v té době, snad z důvodu zpustlosti stavby, přestal mlýn plnit svou funkci.
Písmák Roman Klíma ve svých Dějinách Zbečníka uvádí, že v roce 1868 na troskách starého rozpadlého mlýna postavil mlynář František Jirásek mlýn nový. V letech 1886-1896 náležel mlýn Františku Slavíkovi a jeho manželce Žofii. Stavební úpravy mlýna prováděl v roce 1924 další majitel - mlynář Josef Hloušek.

V roce 1930 je uváděn majitelem mlýna Jaroslav Čiháček, od něhož mlýn na počátku 30. let koupil Jaroslav Škoda. Ten si zde kromě mletí obilí zřídil také pekárnu, která se nacházela v zadní části obytné budovy. Mlýn byl tehdy ještě poháněn mlýnským kolem roztáčeným vodou padající z vodní nádrže. Nádrž byla zásobována vodou z přítoku potoka přes splav a dalšími menšími přítoky z lesů nad údolím.
Mlynář Škoda započal s modernizací mlýna. Odstranil mlýnské kolo a nahradil je vodní turbínou a elektromotorem - novým zařízením, které transmisemi zajišťovalo rozvod hnací síly do celého mlýna. V roce 1937 ještě ve mlýně zřídil pražírnu žita. Takzvaná žitovka byla tehdy chudšími lidmi používána jako náhražka kávy. Své pekařské výrobky, hlavně chléb a také pražené žito, rozvážel koňským povozem po širokém okolí, později autem až k Nové Pace. Za války musel pod hrozbou gestapa mlít mouku i pro Němce. V noci k němu chodili tajně do mlýna sousedé z okolních vesnic, většinou z Rokytníku, a nechávali si tu semlít obilí.
Po válce se ve mlýně ještě několik let mlelo i pekařilo. Byl hlad, a tak se na dvoře pro chleba scházely děti z celé obce. Krátce po roce 1948 byl nastupujícím komunistickým režimem mlýn znárodněn.
Mlynář Jaroslav Škoda odhlásil mlynářskou živnost v čp. 43 k 1. srpnu roku 1950 a odešel pracovat do pekárny Jednoty ve Velkém Poříčí jako rozvozce pečiva. V roce 1951 byla budova zbečnického mlýna úředně uzavřena.
Nádrž na vodu za budovou mlýna sloužila každou zimu od roku 1929 až do roku 1958 jako obecní kluziště.