Historie
Obecná historie:
Obchodník a také hudební skladatel Karel Záhorský (1820–1895) vyráběl od roku 1845 v budově na novopackém náměstí čp. 8 cikorku a úspěšně ji prodával v balení s českými vlasteneckými veršíky. Roku 1850 zakoupil budovu tzv. Šibeňáckého mlýna čp. 266, přestavěl ji a začal zde vyrábět ve velkém nejen kávové náhražky, ale také asfaltovou střešní lepenku z odpadů papírny v Hostinném. Roku 1862 postavil na vedlejším pozemku první novopackou továrnu – tkalcovnu lnu čp. 268 s vlastní apreturou, barevnou a šlichtovnou, vybavenou 156 tzv. regulatorními stavy, které zakoupil od Vincence Mastného z Lomnice nad Popelkou. Budovu vyprojektoval stavitel Franz Wolf (1832–1918), který do Nové Paky přišel při své práci pro železnici roku 1857. V roce 1882 Záhorský závod pronajal a poté roku 1887 prodal Gottliebu Schnabelovi (1854–1921), obchodníku z Nového Bydžova. Ten se v Pace usadil a někdejší mlýn čp. 266 přestavěl na obytný dům v tzv. švýcarském stylu. Od roku 1892 rozšiřoval provoz tkalcovny – šedový sál pro tkaní bavlny na šesti stovkách mechanických stavů provedl královédvorský stavitel Robert Herkner na parcele 742/1, tato část továrny však byla zbořena roku 2006. Z téže stavební fáze pochází také dobře dochovaný dům čp. 431, postavený po roce 1884 pro generálního ředitele podniku Ernsta Tischera. Další šedový sál směrem na jih na parcele 742/5 byl postaven podle projektu švýcarské kanceláře Séquin & Knobel z prosince 1906, dnes je přestavěn na trojici hal. Další velkou investicí byla stavba přádelny bavlny za železničním nádražím. Roku 1912 byla ještě přikoupena budova čp. 264, původně přádelna lnu, již postavil v letech 1875–1884 Ezechiel Fischl a později zde Ignaz Laux provozoval výrobu motouzů. Dědicové podniku Zdenko Hans Schnabel (1902–1928) a Franz Schnabel (1900–?) po první světové válce plně obnovili provoz, k roku 1924 měla tkalcovna parní stroj o výkonu 800 HP, 1 234 stavů a zaměstnávala 684 lidí, pro něž byla postupně budována rozsáhlá kolonie domků, nazývaná Habeš – dnes ulice 5. května. Novou administrativní budovu čp. 765 u Pivovarské ulice provedl roku 1925 smíchovský stavitel Jan Matoušek podle projektu vídeňské kanceláře architektů Karla Hofmanna (1890–196?) a Felixe Augenfelda (1893–1984), dnes zde sídlí novopacká poliklinika. Třetí šedový sál pro tkalcovnu v západní části areálu provedla roku 1929 firma Pohl & Kutsche, jediný se do dneška dochoval bez stavebních změn.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Mlýn tzv. Šibeňácký se připomíná roku 1601 za Jana Trčky z Lípy, majitele zdejšího panství. Voda na jeho mlýnské kolo byla vedena náhonem z rybníka u mlýna. Mlýn byl zřejmě vystavěn obcí, neboť Novopačtí jej předtím i s pivovarem, lesem Bakalovem a Lipinami darovali vrchnosti za to, že je zbavila dávek a roboty.
Když zdejší panství přešlo z majetku pánů ze Šternberka na hrabata a později knížata z Trauttmannsdorfu, navrátil Šibeňácký mlýn roku 1775 kníže F.N. Trauttmannsdorf městu Nová Paka.
Před rokem 1850 koupil mlýn Karel Záhorský. Nový majitel neměl o mlýnskou činnost zájem, mlýn zbořil a na jeho místě postavil továrnu na cikorku. Vodní síly používal k rozemílání čekanky.
Roku 1887 koupil objekt B. Schnabel a bývalý mlýn upravil na obytné stavení.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
