Benický mlýn

Z Borovky po proudu Tloskovského potoka v Benicích, zhruba dva kilometry západně od Chrášťan, se nacházel mlýn s číslem popisným 3. Za první republiky bylo ve mlýně živo. Bydlelo v něm pět osob, jeho majitel Josef Kalina s manželkou Annou, syn Ladislav, nevlastní syn Jaroslav Páris a pomocnice Božena Sýkorová. 19. května 1922 převzal objekt od otce Josefa Kaliny Ladislav Kalina (nar. 26. prosince 1898), který získal živnostenské oprávnění od okresního úřadu v Benešově 13. prosince 1922 v odvětví “mlynářství a obchod obilím a mlýnskými výrobky“.
Mlýn v roce 1924 za nevyjasněných okolností vyhořel. Znovu byl uveden do provozu v roce 1934 a roku následujícího si prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Další pauza proběhla v období 1937/38, kdy mlýn pro finanční nesnáze a válečné napětí fungoval s přestávkami. Ani v následující době majitel neměl klidu. Dne 14. června 1940 obdržel Ladislav Kalina hlášení, že nedodal pohyb námezdního mletí pro samozásobitele za celé hospodářské období 1939/1940. Jeho mlýn se neustále kontroloval. Dalšími pomocníky do mlýna mu byli syn, Jaroslav Kalina, který vykonal 25. září 1940 mlynářskou zkoušku v mlýně Bohumila Dolejše v Týnci nad Sázavou a bratr Ladislava Kaliny Josef, jenž dostal výuční list 9. července 1942.356 Od 6. srpna 1942 do 4. ledna 1943 proběhla v jeho mlýně revize357 Obilní společnosti dr. Josefa Fischera. O výsledku revize, nepříznivém pro Kalinu, se dochoval protokol z 8. ledna 1943.358 Za otce vypovídal syn Jaroslav, neboť se majitel mlýna nacházel v zajišťovací vazbě na Pankráci: „Nemohu se k věci nějak vyjádřiti, neboť jest mi teprve 19 roků, veškeré věci v hospodářství vedl můj otec, já jezdil pouze s koňmi a o vnitřní manipulaci neměl jsem zdání. Údaje, které jsem uvedl do protokolu jsou dle mého nejlepšího vědomí a svědomí avšak zodpovědnost za nepřevzíti nemohu…Vykonané rozdíly nejsou dle poznání navíc konečné, s ohledem na nepřítomnost majitele p. Lad. Kaliny a dle výše uvedeného vysvětlení, a snad nějaké obilí ze sklizně 1942 bylo dáno do mlýna, což jest třeba vyšetřiti přímo u pana Lad. Kaliny.“ Byly zjištěny rozdíly v zásobách, černé mletí, černý nákup obilí a černý prodej mlýnských výrobků. Zbylé obilí v Kalinově mlýně měl zpracovat ve svém mlýně nejbližší mlynář Radkovský z Podělus.
K 1. dubnu 1943 spadal mlýn do druhého vyklizovacího pásma. Němci během 2. světové války mlýnské zařízení z části likvidovali o dřevěné části se „postarali“ Češi. Oba bratři se v květnu 1945 na objekt vrátili. Odmítli se vystěhovat do pohraničí. 1. října 1945 žádal Ladislav Kalina Svaz o povolení k znovuotevření mlýna: „Jsem vlastníkem mlýnské usedlosti v Benicích po rodičích, ta byla od nepaměti v držení jeho předků. Při zřízení cvičiště SS byla zabrána se vším živým i mrtvým inventářem a já s bratrem, který mě ve mlýně pomáhal, jsme se museli vystěhovat. Po uvolnění cvičiště SS jsem zjistil, že celá mlýnská usedlost je zpustošena a vykradena a že je nutno učinit značné investice k tomu, aby mlýn, který byl za okupace zrušen a jeho zařízení odvozeno, mohl být dán opět doprovozu.“ Dále svůj záměr o znovuobnovení mlýna zdůvodňoval jeho modernizací, která proběhla v roce 1935. Objekt, dle něj, ležel v centru zemědělského kraje. Splňoval všechny technické a živnostenské požadavky, a neboť se jednalo o jeden z větších mlýnů s větší zásobovací kapacitou, nemělo by být ani pochyb o jeho znovuzřízení. Také se hájil tím, žese mu dostalo odborného mlynářského vzdělání.

Patrně nebyla Kalinova žádost kladně vyřízena, neboť 4. ledna 1946 žádal Svaz pro hospodaření s obilím o povolení k semílání svého obchodního kontingentu 1500q žita a 700q pšenice v jiném mlýně. Dne 12. dubna 1946 se konala komise ONV za účelem zjištění, zda mlýn je po válce provozu schopný. Komise rozhodla, že ze zásobovacích důvodů jej není nutné obnovovat. Jeho existence by nebyla zajištěna. Majitel měl však nárok na odškodnění z fondu obnovy. A tak hospodařili s bratrem alespoň na pozemcích mlýna do roku 1958. Toho roku jim bylo hospodářství zabráno Státními statky. Nešťastnou náhodou se v roce 1970 oba utopili.
Syn Jaroslav Kalina dožil po konfiskaci jen jako vlastník domku č.p. 3 a zahrady o 29 arech.